Že bylo v minulosti lépe? Z pohledu na problematiku cla to tak nevypadá.

Starší lidé mají velmi často tendence vzpomínat, jak bylo v minulosti lépe, jak se jim lépe dařilo a život byl snazší. Ve skutečnosti, ale všechny parametry hovoří jasně, svět jde kupředu a doba je čím dál příjemnější a pohodlnější. Vidět to můžeme na všem, na cenách, na nabídce zboží i na tak tradičním prostředku státu, jako je clo.

Zatímco dnes díky Evropské unii jenom vybrané firmy řeší Intrastat, v minulosti byla situace mnohem nepřehlednější a nepříjemnější. Koncem 19. století začalo mít clo opět význam ochranářské politiky. Nebylo to typické jen pro Rakousko-Uhersko, stejné chování se projevovalo ve většině evropských států přechodem od volného obchodu k autonomním celním tarifům. Tato situace pokračovala až do 1. světové války. Nově vzniklá samostatná Československá republika převzala celý správní systém a právní řád z rozpadnuvšího se Rakouska-Uherska na základě zákona Národního výboru č. 44, jenž byl přijat dne 28. 1. 1919. V platnosti tak zůstal celní a monopolní řád (datovaný vznikem do roku 1835) a celní sazebník (přijatý v roce 1906). Postupně se pak předpisy novelizovaly dle konkrétních potřeb Československa. Po první světové válce se v řadě evropských zemí vedla hospodářská politika v duchu merkantilismu. Vnějšími projevy tak byla nechuť k mezinárodnímu obchodu, protekcionářství a ochranářství vlastního trhu spojené s obavami z vývozu surovin. Častým jevem, tak byly přímo administrativní zákazy dovozu a vývozu zboží namísto používání cel. Nejiná byla i situace v Československu, kde byla vyhlášena všeobecná kontrola zahraničního obchodu. Každý vývoz a dovoz byl podmíněn vydáním povolení (státního, respektive syndikátního). Tato politika se však během krátké doby ukázala jako kontraproduktivní a situace vyústila v návrat k celním opatřením.

V polovině 20. let minulého století, se ale čím dál více začaly objevovat názory prosazující odbourání ochranářských opatření, které zamezovaly rozvinutí mezinárodního obchodu. V důsledku toho byla roku 1927 přijata Mezinárodní úmluva o zrušení dovozních a vývozních zákazů. Československo se stalo signatářem na konci roku 1927. Ve stejné době byl přijat nový celní zákon (zvaný též Martincův celní zákon) a vydán nový Československý celní sazebník. Jednalo se o jeden z nejmodernějších celních zákonů, pojetí cla zde splňovalo úkoly fiskální i ochranné. Snahy o liberalizaci světového obchodu však vzaly za své s hospodářskou krizí na přelomu 20. a 30. let minulého století. Druhá světová válka pak definitivně na několik let zcela zásadně narušila obchodní spolupráci mezi evropskými státy. Konec války znamenal pro Československo návrat k předválečnému stavu – dekretem prezidenta Eduarda Beneše č. 25/1945 Sb. bylo stanoveno, že na celním území Československa jsou platné celní předpisy tak, jaký byl stav ke dni 29. září 1938. Dva roky poté byl přijat nový celní sazebník, nicméně komunistický převrat v únoru 1948 znamenal konec liberalizace zahraničního obchodu. Během krátké doby došlo k téměř kompletnímu uzavření státních hranic, celní správa byla vyňata z kompetence ministerstva financí a byla začleněna pod Národní výbory. Centrální vládní orgány se snažily o likvidaci celní správy a finanční stáže, na počátku 50. let byla skrze politické čistky většina předválečných celníků a příslušníků finanční stráže propuštěna ze státní služby.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s