S účetnictvím i dalšími administrativními potřebami firmy si nejlépe poradí specialisté!

Účetní poradenství nabízí v současnosti mnoho větších i menších společností a je jen s podivem, že ostatní podnikatelé jejich služby nevyužívají z daleka tak intenzivně, jak by mohly a jak by to bylo pro obě strany výhodné.

Podobná situace je i u problematiky, která řeší clo a celní služby. Přestože dnes už si službu celní deklarace neřeší lidé sami a nechávají to na dopravncíh společnostech, specialisté řešící administrativu i tady mají poměrně velký prostor pro uplatnění. A bylo tomu tak i v historii, od poválečných dob a nástupu totalitního řežimu. Československo bylo jedním ze zakládajících členů mezinárodní úmluvy GATT, a tak nebylo možné celní správu zcela zrušit. V roce 1952 tak došlo k formálnímu obnovení celní správy, nicméně její činnost byla zaměřena zcela jiným směrem a celnictví tak bylo vykonáváno jen formálně (mezi nové hlavní činnosti celní správy patřilo např. zabránění vývozu valut z našeho území, zabránění nelegálního vstupu/výstupu osob v zásilkách apod.). Celní sazebník přijatý v roce 1947 byl posléze výrazně ovlivněn měnovou reformou, ke které došlo 1. června 1953; v důsledku toho musely být upraveny celní sazby. Ostatně tento sazebník obsahoval i velmi zajímavé, až zarážející, sazby cla. Zboží určené k exportu bylo od cla osvobozeno. ′′Celní sazebník pro import byl postaven na specifickém cle, které se vztahovalo k čisté váze zboží nebo k určité měrné jednotce zboží (např. za kus). Kupříkladu rozhlasové přijímače se vyclívaly smluvní sazbou 1 295 Kčs za 100 kg, motorová osobní vozidla smluvní sazbou 420 Kčs za 100 kg, jízdní kola se vyclívala smluvní sazbou 140 Kč za kus. Velmi výjimečně se objevilo clo vypočítané z ceny. Letadla se smluvní sazbou 40 % z ceny, punčochy a ponožky 25 % z ceny.′′

Celnictví v Československu bylo od 50. let do konce let 60. pouze formální záležitostí bez výrazného významu. Obchod se zahraničím byl centrálně regulován a ve své podstatě se jednalo o monopol – veškerý zahraniční obchod mohly provádět pouze státem zřízené podniky zahraničního obchodu. Clo nebylo od roku 1957 celní správou vyměřováno ani vybíráno a podniky zahraničního podniku ho pouze 4krát ročně odváděly podle předem daného plánu. Navíc pokud se neplnily plány, clo bylo dotováno z účtu přídělu na plánované ztráty. Clo tedy pozbylo své funkce cenotvorného faktoru, neplnilo ani regulační, ani ochrannou funkci. Clo bylo v té době vybíráno pouze u neobchodního zboží, nicméně možnost vycestovat do zahraničí byla natolik minimální, že vliv tohoto vybraného cla byl zcela zanedbatelný. Období konce 60. let bylo ve znamení určitého uvolnění v celé československé společnosti. Objevily se také snahy o ekonomické reformy a komunistická strana v čele s Alexanderem Dubčekem slibovala „socialismus s lidskou tváří“. Uvolnění nastalo i v možnostech cestování do zahraničí. V roce 1967 převzalo Československo systém nomenklatur Bruselského celního názvosloví (byl vytvořen převodní klíč k celnímu sazebníku). Nicméně veškeré snahy o změny ve společnosti byly razantně ukončeny vpádem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Naplno se zaostalost celnictví v tehdejším Československu projevila po podepsání mezinárodní obchodní smlouvy s Finskem o bezcelní výměně zboží v 70. letech.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s