Ani pečlivé vedení účetnictví někdy nestačí, zvláště když dojde na chyby ve spotřební dani

Spotřební daně tzv. akcízy jsou daně uvalené pouze na vybrané výrobky. Jde o výrobky nějakým způsobem zatěžující lidské zdraví nebo životní prostředí, proto je na ně uvalena kromě DPH i další daň, která se započítává do výše základu pro výpočet DPH. Jedná se o daně, které by měly omezit spotřebu těchto výrobků, ale zároveň jde o poměrně stabilní výnos státního rozpočtu. V průběhu jejich existence proběhlo mnoho změn jak v sazbách, tak v předmětu daně. Nyní jsou spotřebními daněmi zatíženy vybrané výrobky, jako je tabák alkohol a minerální oleje.

Při správném vedení účetnictví a daňové evidence obvykle se spotřebními daněmi nebývá problém, pokud nedochází ke snaze o daňové podvody. V současné době je to však jiné, vzhledem ke členství v EU a k tomu, že i spotřební daně podléhají společnému legislativnímu základu. Spotřební daně, stejně jako DPH, ovlivňují vzájemný obchod mezi státy EU. V rámci sjednocení trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže byla nutná harmonizace. Hlavním záměrem harmonizace spotřebních daní bylo sjednocení jednotlivých sazeb, aby nedocházelo k zvýhodnění domácích výrobků nulovými nebo velmi nízkými sazbami. Než došlo k harmonizaci, tak jak jí známe dnes, velkým problémem byla, zejména právě u spotřebních daní rozdílnost vnímání těchto daní jednotlivými státy. Sazby i základy daně především na alkoholické nápoje byly diferencované a řešilo se, jak tuto rozdílnost nejefektivněji upravit. Také stanovení okruhu vybraných výrobků, které budou harmonizovány v rámci celé EU, bylo velmi obtížné.

Harmonizovány byly základy daně a zavedla se také harmonizace v podobě minimálních sazeb spotřebních daní. Hlavním důvodem zavedení minimálních sazeb je historická odlišnost v systému zdanění jednotlivých selektivních daní ze spotřeby. V dnešní době není systém sbližování zdaleka v normě, státy i přes složitý proces stále používají velmi rozdílné sazby, vlivem daňové konkurence jsou ovšem nepřímo donuceny daně přizpůsobovat ostatním státům, jinak si budou zákazníci jezdit pro vybrané výrobky do země s nižší spotřební daní. Směrnice 72/43/EHS určila povinnost uvalit spotřební daně na výrobky, jako jsou minerální oleje, tabák, lihoviny, pivo a víno. Ostatní spotřební daně, které státy uvalovaly na jiné výrobky, měly být zrušeny, kromě několika, které nezasahují do volného obchodu a nejsou podrobeny hraničním kontrolám.

Advertisements

Je benzin škodlivý člověku, nebo se jedná o další podivnou spotřební daň v historii?

Systém spotřební daně podléhá v celé EU jednotným pravidlům. Stejně jako u DPH byl stanoven v oblasti spotřebních daní systém zdanění podle země spotřeby. Jde o systém, podle kterého se vybrané výrobky zdaňují v zemi, kde jsou spotřebovány jednotlivými národními sazbami.

Znamená to, že sice místně spadají spotřební daně do stejného druhu administrativy, jako je vedení účetnictví a daňové evidence, pokud ovšem jde o jednotlivce, který si v zahraničí vybraný výrobek zakoupí, pak sazba odpovídá zemi, ve které výrobek zakoupil, jedná se o systém zdanění v zemi původu, i kdyby faktická spotřeba proběhla na území jiného členského státu. Podle směrnice EHS byly stanoveny podmínky pro výběr daně, zpracování a přepravu, také byly zavedeny tzv. autorizované daňové sklady, ve kterých se vybrané výrobky pohybují v režimu podmíněného osvobození od daně v rámci celé EU bez povinnosti platit daň. Směrnice byla vytvořena především kvůli fungování jednotného vnitřního trhu, který zahrnuje volný pohyb zboží, jednotné vymezení výrobků podléhajících spotřební dani, sjednocení vzniku daňové povinnosti, kontrola daňových skladů, vytvoření jednotlivých předpisů o volném pohybu zboží a zřízení Výboru pro spotřební daně. Od roku 2010 byla tato směrnice nahrazena jinou horizontální směrnicí 2008/118/ES, která tu původní rozšiřuje o elektronický správní doklad, který by měl nahradit klasický papírový doklad. Dále jde o zavedení elektronického systému Excise Movement and Control System, který má za úkol kontrolovat výrobky v režimu podmíněného osvobození.

Zdanění minerálních olejů patří k nejvýnosnějším. Mezi minerální oleje podle směrnice řadíme motorové benzíny, motorovou naftu a dále všechny v zákoně neuvedené minerální oleje, které slouží jako palivo nebo pohonná hmota. Lehký topný olej, petrolej a zkapalněné ropné plyny. V roce 2003 došlo k rozšíření oblasti minerálních olejů, mezi které se zařadily energetické produkty, elektrická energie, uhlí a zemní plyn. Tato směrnice také obsahuje minimální sazby daně podle účelu jejich využití a v souladu s Kjótským protokolem podporuje snižování emisí. V rámci harmonizace daňových sazeb byla přijata další směrnice č. 2004/74/ES, která umožňuje některým státům EU aplikovat dočasně sníženou sazbu daně z energetických produktů a elektrické energie nebo dočasné osvobození od daně.

Clo není žádná novinka, trápilo už podnikatele ve středověku

Clo je starodávný vynález, který měl za úkol do pokladny státu přinést maximální možné výnosy. Snaha zpoplatnit přechod zboží přes hranice je stará jako civilizace sama a jestli si dnes zoufáme, že to je nepříjemné, jen těžko si dokážeme představit problémy, které by nám dělalo celní uspořádání běžné v něktré z minulých epoch. Byly doby, kdy se clo platilo nejen při přechodu vnějších hranic, ale i na vnitřních hranicích regionů státu a při vstupu do měst. A to už nebyl levní špás. Jak to vypadalo?

Historie cla je dlouhá a jestli nás dnes trápí Intrastat, jsme vlastně šťastnými podnikateli. Už ve středověku panovník propůjčoval za odměnu správu a výnosy některých cel a mýt vrchnosti církevní i světské. S tím souvisely pro obmyšlené i povinnosti, které ale nebyly vždy řádně plněny. Způsob a výši vybíraných poplatků za dovážené zboží na území Českého státu upravovali vydáváním privilegií – listin, mandátů, patentů, výnosů a jiných předpisů prakticky všichni panovníci a vládci. Přemyslovci počínaje, pokračujíc Lucemburky, Jagellonci i Habsburky. Války husitské a následné zápolení o trůn se neblaze odrazily na hospodářství země. Panovníci proto, ve snaze zachránit si cash flow, nebo alespoň vylepšit si svoji pokladnu, proto zřizovali další a další cla. K nápravě finančních záležitostí státu a reorganizaci celnic přikročil počátkem 16. století Ferdinand I. Habsburský. Roku 1527 založil pro správu finančních záležitostí všech zemí Koruny české, radu komory královské, krátce zvanou komora královská. Česká komora královská spravovala výběr všech berních a královských příjmů. Zanikla při reorganizaci správy státních financí roku 1749. Celním mandátem nařídil Ferdinand roku 1558, aby se clo platilo nejen v Praze, ale i ve všech městech královských a mnoha dalších městech poddanských. Po třicetileté válce která měla nejen na obchod a obyvatelstvo devastující vliv se začalo pomalu probouzet hospodářství. Znovu přijížděli cizí obchodníci. Bylo třeba opět zavést pořádek do zcela rozvrácené celní a mýtní soustavy. Čechy a Morava byly rozděleny do deseti celních obvodů; českobudějovického, chebského, chomutovského, jabloneckého, německo-brodského, prachatického, přísečnického, tachovského, trutnovského a vysokomýtského. Hustota sítě celnic a výběrčích stanic na hranicích v 16. – 17. století byla rozdílná. Větší byla na hranici s německy hovořícími zeměmi, menší na hranici česko-moravské. Průběžně tedy v sedmnáctém století probíhaly revize počtu výběrčích míst, celnic a mýtnic. Jednak šlo o přirozený proces odstraňování trafik a také se jednalo o změny vynucené merkantilisty. Počátkem 18. století nařizuje vídeňská vláda revizi cel a mýt, a ta mýta a celní překážky, která neměla právní podklad od krále, byla zrušena. Částečné uklidnění vnitřního i zahraničního obchodu přinesl celní řád a celní sazebník pro země Koruny české z roku 1751 a následně vydání jednotného celního řádu pro české, alpské a polské země (země neuherské) roku 1775 a úpravou výběru cel a ochrany území. Prohibiční celní politika jednotlivých zemí monarchie postupem času začala bránit rozvoji zahraničního obchodu. Nevyplatilo se cokoli vyvážet nebo dovážet a ekonomika stagnovala. Proto bylo třeba to nějak vyřešit. Nárůst pašeráctví, černého obchodu a šedé ekonomiky v průběhu napoleonských válek a po nich podnítil vznik pomocných finančních orgánů celníků, takzvané finanční stráže.

Co je to vlastně ten Intrastat?

Cla bývala v minulosti nevyhnutelná ale od té doby, co jsme členy Evropské unie, je to o něco jednodušší. Cla se platí pouze při dovoz z tak zvaných třetích zemí a pokud obchodujeme jen s dalšími členskými státy Evropské unie, nemusíme ho vůbec řešit a pokud, tak jen formou vykazování pro Intrastat. Co to ale ten Intrastat vlastně je?

Intrastat je systém, který je podobně jako spotřební daň v každém státě trochu jiný, ale přitom je všude. Co to je Intrastat? S Intrastatem se v soukromém sektoru setkávají převážně účetní nebo jiní administrativní pracovníci. Je to systém sběru a zpracování dat pro statistiku obchodu se zbožím mezi členskými státy, zahrnující i sběr údajů o pohybu zboží, které přímo předmětem obchodu mezi obchodními partnery z různých členských států není. Do Intrastatu se vykazují údaje o pohybu zboží mezi Českou republikou a ostatními členskými státy. Jde o zboží, které skutečně přestupuje státní hranice České republiky, s výjimkou případů, kdy se zboží zdržuje na území České republiky jen dočasně z důvodů dopravních nebo jedná-li se o některé zvláštní druhy a pohyby zboží.Vykazují se tedy údaje o zboží, které přechází hranice mezi Českou republikou a jinou zemí Evropské unie. V případě, kdy zboží putuje z České republiky do jiné země EU, se jedná o tzv. odeslání a v opačném případě jde o tzv. přijetí (pohyb zboží ze země EU do ČR). Tyto údaje se vykazují měsíčně v tzv. hlášení. K vyplnění tohoto hlášení se nejčastěji používají údaje, které společnosti naleznou ve své evidenci pohybu zboží a zásob, ve svém účetnictví nebo v daňové evidenci. Jsou to především údaje na smlouvách, objednávkách, dopravních dokladech a samozřejmě přijatých a vydaných fakturách.

Kdo využije Intrastat?

Data získaná z Intrastatu jsou každý měsíc předávány Eurostatu což je Evropský statistický úřad, kde jsou dále zpracovány a zpřístupněny pro jejich další využití.

Kdo a jakým způsobem tyto údaje využívá? Tím, kdo využije údaje z Intrastatu asi nejvíce jsou právnické a fyzické osoby, které je používají ke zjištění jejich podílu na trhu, zjištění cen, nebo pro nalezení nových trhů. Tato data jsou důležitá také pro Evropskou komisi, která využívá data pro zjištění integrace vnitřního trhu, pro vydání antidampingových opatření nebo pro tvorbu evropské obchodní a zemědělské politiky. Pro ekonomické účely používá ůdaje Český statistický úřad, který využívá data Intrastatu pro sestavení národních účtů. Podobně Ministerstvo průmyslu a obchodu používá data Intrastatu pro vedení hospodářské politiky a Česká národní banka využívá data k sestavení platební bilance. Intrastat využívá i mnoho externích subjektů, které se zajímají o pozici České republiky v rámci obchodu mezi zeměmi Evropské unie. Jedná se o rlzné rankingové agentury, mezinárodní společenství, potenciální investory, dovozce a státy. Data se hodí všem a proto je Intrastat povinný. Povinnost určují právní úpravy, právní úprava týkající se oblasti Intrastatu se dělí na dvě části. Jednak to je nařízení Evropské unie a dále pak, a to hlavně, právní předpisy České republiky. Základními nařízeními Evropské unie jsou nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy a nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, pokud jde o seznam zboží vyňatého ze statistiky, předávání informací daňovými úřady a posuzování kvality.

Jak na celní deklaraci? Nechte ať nepříjemnosti vyřeší za vás.

Účetní poradci nám pomohou s podáním daňového přiznání, s vedením daňové evidence a nebo s podvojným účetnictvím. Napadlo vás ale, že nejenom tyto služby je možné chtít a že nejde jen o účetní poradenství, ale i o spoustu dalších věcí?

Clo jeho se týkající celní deklarace jsou dalším místem, kde se rada zkušeného hodí. Písemné celní prohlášení musí být vrámci běžného postupu podáno na stanoveném tiskopise, který má formu tzv. jednotného správního dokladu. V podstatě jde o standardizovaný formulář, jehož vzhled a způsob vyplňování je podrobně upraven. Tento formulář je přitom členěn na jednotlivé kolonky, k jejichž správnému vyplnění je mj. nezbytné znát příslušné alfanumerické kódy, které je nutné přiřadit požadovaným údajům, vztahujícím se kpředmětnému zboží. Uvedení správných údajů v příslušných kolonkách je velice důležité, protože celní prohlášení slouží celním orgánům jako podklad při rozhodování v celním řízení, a z těchto údajů se vychází při vyměřování cla, ale též při případném uplatnění obchodně-politických opatření. Z tohoto pohledu se jako zcela klíčové jeví údaje týkající se sazebního zařazení zboží, původu zboží a jeho celní hodnoty. Tyto údaje ve spojení s předloženými doklady rozhodují o tom, zda dovezené zboží vůbec podléhá clu a v případě že ano, jaká sazba se na ně vztahuje.

Spolu s celním prohlášením musí být předloženy také všechny doklady nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo. V případě, že je zboží navrženo k propuštění do celního režimu volného oběhu, tak se k celnímu prohlášení přikládá rovněž faktura, na jejímž základě se podává prohlášení o celní hodnotě zboží podle článku prováděcího nařízení. S výjimkou taxativně stanovených případů se k celnímu prohlášení přikládá také prohlášení o údajích pro výpočet celní hodnoty zboží a v případě, že deklarant žádá pro dané zboží o přiznání preferenčního sazebního zacházení nebo jiného opatření odchylného od obecné právní úpravy, musí být předloženy také doklady formálně prokazující splnění podmínek pro přiznání takového zacházení.

Pokud je zboží předloženo k celnímu řízení a pokud jsou splněny všechny celními předpisy vyžadované formality, tak celní orgány podané celní prohlášení okamžitě přijmou. Datum přijetí, které se vyznačuje do celního prohlášení, je důležité, protože se od něho odvíjí použití příslušných právních předpisů při propouštění zboží do celního režimu. Na okamžik přijetí celního prohlášení se totiž váže použití právně relevantních podkladů pro vyměření cel, takže v konečném důsledku může ovlivnit i výši vyměřovaného cla (např. pohyblivý kurz pro přepočet měny).