Podvojné účetnictví doporučujeme uzavírat pravidelně!

Účetní závěrka je zásadní okamžik podvojného účetnictví a přestože je povinna jen jednou ročně, doporučujeme ji provádět častěji. U externího vedení účetnictví se může zdát že v ceník účetnictví představuje nemalou položku, ale náklady se vyplatí.

Účetní jednotky mají povinnost sestavovat účetní závěrku. Jejím sestavením jsou poskytovány informace o stavu hospodaření a majetkových poměrech jednotky. Její sestavení se řídí závaznými předpisy a jsou dány i požadavky na rozsah a formu informací, které musí závěrka obsahovat.

Účetní jednotka sestavuje účetní závěrku k rozvahovému dni (§19 ZoÚ). Rozvahový den je den, kdy účetní jednotky uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují kposlednímu dni účetního období, v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku. Za účetní období je považováno období dvanácti po sobě následujících měsíců. Pro podstatnou většinu účetních jednotek je tímto obdobím kalendářní rok. Takže sestavují účetní závěrku k 31. prosinci. Účetní jednotky si mohou zvolit za své účetní období hospodářský rok. Hospodářský rok je účetní období, které začíná prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Zákon o účetnictví umožňuje účetním jednotkám sestavit účetní závěrku v průběhu účetního období, pokud to vyžadují zvláštní předpisy. Jedná se o “mezitímní účetní závěrku“. V tomto případě se neuzavírají účetní knihy, ale provádějí se inventarizace, protože jejím účelem je „pouze“ vyjádřit stav vykazovaný k určitému datu. Mezitímní účetní závěrka je prováděna například při ukončení účasti společníka ve společnosti nebo při změně právní formy společnosti. Tato závěrka se sestaví podle zvolených metod konsolidace a podává uţivatelům informace o konsolidačním celku, kterým je skupina účetních jednotek. Pojem konsolidované účetní závěrky a povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku charakterizuje § 22 a §23a ZoÚ. Podmínky jsou upraveny v § 62 aţ § 67 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Podle § 18 odst.1 ZoÚ je účetní závěrka nedílný celek tvořený rozvahou, výkazem zisku a ztrát a přílohou, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku ztrát.

Rozvaha je bilančně uspořádaný přehled aktiv (majetku) na jedné straně a zdrojů financování (vlastní a cizí zdroje) na straně druhé. Zdroje financování se nazývají pasiva. Uspořádání a označení položek rozvahy je stanoveno v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb.

K účetní závěrce musí být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky. Připojením uvedeného podpisového záznamu se považuje účetní uzávěrka za sestavenou.

Advertisements

Jak a co podléhá spotřební dani? Není toho naštěstí moc.

Kdo se na trhu neorientuje, ten si často zbytečně láme hlavu s tím, jaké jsou jeho povinnosti a co vše musí pro úspěch svého podnikání zařídit. U spotřební daně tomu není jinak. Co je jejím předmětem, kdo ji platí a jak vniká daňová povinnost?

Při vedení účetnictví a danové evidence se často setkáte s tím, že se odborník bude ptát na to, jestli jste nebo nejste plátci daně z přidané hodnoty a spotřební daně. Předmětem spotřební daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropského společenství vyrobené nebo dovezené. Zákon o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, klasifikuje selektivní spotřební daně vybírané z minerálních olejů, z lihu, z piva, z vína, meziproduktů a z tabákových výrobků. V některých státech se vyskytují i další daně například daň z cukru, šumivých nápojů, cementu, a některé netradiční daně: z textilu, barviv, kosmetiky, turistiky. V méně vyspělých zemích existuje i zdanění luxusního zboží. Tohoto zdanění se vyspělé země v posledních letech vzdaly a řeší diferenční zdanění u těchto výrobků sazbou daně z přidané hodnoty.

Kdo je plátce daně? V zákoně o spotřebních daních, je vymezen plátce jako právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem, které vznikla povinnost přiznat spotřební daň a samozřejmě zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných komodit do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Daňovým skladem se rozumí prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém provozovatel vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá. Podle sídla nebo místa pobytu plátce daně vykonávají správu daní příslušné celní orgány. V zákoně o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, je vznik daňové povinnosti spojen s výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo při dovozu vybraných výrobků do tohoto území. Spotřební daň tak vzniká na vstupu těchto produktů do prostoru Evropského společenství. Přiznat a zaplatit daň v dané lhůtě vzniká v okamžiku, kdy je daný výrobek vložen do volného daňového oběhu. Výrobky, které spotřební dani nepodléhají, jsou od této daně osvobozeny. Jejich dovoz pak těmto podmínkám logicky nepodléhá. Pro vybrané výrobky se za zdaňovací období považuje kalendářní měsíc.

Právní základ pro harmonizaci v oblasti spotřebních daní vychází ze Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. Tato smlouva opravňuje Radu přijímat rozhodnutí, která směřují ke sladění právních předpisů týkajících se akcízů. Vláda zdůvodňuje existenci spotřebních daní snahou o omezování škodlivé spotřeby, navíc představující stabilní daňový výnos. Selektivní spotřební daně jsou v zemích Evropské unie harmonizovány, neboť se promítají do cen a mohou se tak stát překážkou volného obchodu mezi státy Unie. Pokud by k harmonizaci nedošlo, rozdílná daňová zátěž by vedla k narušení hospodářské soutěže. Harmonizovány jsou předměty daní, jejich základy a sazby, a také daňová administrativa. Na počátku bylo zásadním problémem stanovit okruh komodit, které by byly podrobeny selektivní spotřební dani, neboť v mnoha státech existoval rozdílný systém a byl zdaňován podstatně širší okruh výrobků. V roce 1972 směrnice stanovila povinnost členských zemí přijmout systém akcízů, jejichž předmětem jsou minerální oleje, lihoviny, tabák, pivo a víno.

S účetnictvím i dalšími administrativními potřebami firmy si nejlépe poradí specialisté!

Účetní poradenství nabízí v současnosti mnoho větších i menších společností a je jen s podivem, že ostatní podnikatelé jejich služby nevyužívají z daleka tak intenzivně, jak by mohly a jak by to bylo pro obě strany výhodné.

Podobná situace je i u problematiky, která řeší clo a celní služby. Přestože dnes už si službu celní deklarace neřeší lidé sami a nechávají to na dopravncíh společnostech, specialisté řešící administrativu i tady mají poměrně velký prostor pro uplatnění. A bylo tomu tak i v historii, od poválečných dob a nástupu totalitního řežimu. Československo bylo jedním ze zakládajících členů mezinárodní úmluvy GATT, a tak nebylo možné celní správu zcela zrušit. V roce 1952 tak došlo k formálnímu obnovení celní správy, nicméně její činnost byla zaměřena zcela jiným směrem a celnictví tak bylo vykonáváno jen formálně (mezi nové hlavní činnosti celní správy patřilo např. zabránění vývozu valut z našeho území, zabránění nelegálního vstupu/výstupu osob v zásilkách apod.). Celní sazebník přijatý v roce 1947 byl posléze výrazně ovlivněn měnovou reformou, ke které došlo 1. června 1953; v důsledku toho musely být upraveny celní sazby. Ostatně tento sazebník obsahoval i velmi zajímavé, až zarážející, sazby cla. Zboží určené k exportu bylo od cla osvobozeno. ′′Celní sazebník pro import byl postaven na specifickém cle, které se vztahovalo k čisté váze zboží nebo k určité měrné jednotce zboží (např. za kus). Kupříkladu rozhlasové přijímače se vyclívaly smluvní sazbou 1 295 Kčs za 100 kg, motorová osobní vozidla smluvní sazbou 420 Kčs za 100 kg, jízdní kola se vyclívala smluvní sazbou 140 Kč za kus. Velmi výjimečně se objevilo clo vypočítané z ceny. Letadla se smluvní sazbou 40 % z ceny, punčochy a ponožky 25 % z ceny.′′

Celnictví v Československu bylo od 50. let do konce let 60. pouze formální záležitostí bez výrazného významu. Obchod se zahraničím byl centrálně regulován a ve své podstatě se jednalo o monopol – veškerý zahraniční obchod mohly provádět pouze státem zřízené podniky zahraničního obchodu. Clo nebylo od roku 1957 celní správou vyměřováno ani vybíráno a podniky zahraničního podniku ho pouze 4krát ročně odváděly podle předem daného plánu. Navíc pokud se neplnily plány, clo bylo dotováno z účtu přídělu na plánované ztráty. Clo tedy pozbylo své funkce cenotvorného faktoru, neplnilo ani regulační, ani ochrannou funkci. Clo bylo v té době vybíráno pouze u neobchodního zboží, nicméně možnost vycestovat do zahraničí byla natolik minimální, že vliv tohoto vybraného cla byl zcela zanedbatelný. Období konce 60. let bylo ve znamení určitého uvolnění v celé československé společnosti. Objevily se také snahy o ekonomické reformy a komunistická strana v čele s Alexanderem Dubčekem slibovala „socialismus s lidskou tváří“. Uvolnění nastalo i v možnostech cestování do zahraničí. V roce 1967 převzalo Československo systém nomenklatur Bruselského celního názvosloví (byl vytvořen převodní klíč k celnímu sazebníku). Nicméně veškeré snahy o změny ve společnosti byly razantně ukončeny vpádem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Naplno se zaostalost celnictví v tehdejším Československu projevila po podepsání mezinárodní obchodní smlouvy s Finskem o bezcelní výměně zboží v 70. letech.

Kdo hledá, najde. Účetní poradenství i odborníky na clo a celní služby.

Hledání specialisty, který by měl dostatečně široký rozhled aby nám dokázal poradit s problémy, které se v účetní praxi běžně vyskytují ale jsou natolik neobvyklé, že se s nimi podnik setká jen jednou za velmi dlouhou dobu, není zase tak složité. Účetní poradenství dnes už nabízí skutečně hodně specialistů.

Horší to je, pokud potřebujete experta, který se vyzná i tehdy, kdy je na pořadu dne clo a celní služby. Takový člověk se především musí orientovat nejen v domácích zákonech, ale také v nástrojích společné celní politiky Evropské unie, které jsme součástí.

Jako nástroje celní politiky používá EU jednak různá obchodní a politická opatření při dovozu nebo vývozu zboží. Jednak to jsou tzv. nesazební nástroje, a pak sazební nástroje, označované také jako tarifní. Tyto nástroje se ovšem dají rozdělit i na tzv. defenzivní a ofenzivní. ′′Mezi defenzivní spadají antidumpingová opatření, která umožňují omezit dovoz zboží v případě, že ho jeho výrobce nabízí za cenu nižší než je běžná cena těch samých výrobků na jejich domácím trhu, nebo je-li vývoz dotován. Defenzivní obchodní opatření lze použít jen v případech, kdy dovozy do EU způsobují nebo hrozí způsobit materiální újmu výrobnímu odvětví v EU, a lze prokázat příčinnou souvislost mezi dovozy a újmou. Mezi ofenzivní opatření patří tzv. nařízení o obchodních bariérách, které umožňuje EK podat stížnost vůči třetí zemi, pokud tato nedodržuje své závazky v obchodní oblasti dané v rámci WTO nebo v rámci bilaterální dohody. Mezi nesazební opatření patří například množstevní kvóty, přímé zákazy dovozu a nebo vývozu konkrétního produktu, veterinární požadavky, fytosanitární požadavky, požadavky na ochranu životního prostředí, zdraví, a další kvalitativní a kvantitativní podmínky kladené na zboží k mezinárodnímu obchodu.

Tarifní nebo li sazební nástroje celní politiky EU mají následující podobu. Jedná se o celní sazby, případně o osvobození od cla, o celní preference a celní kvóty. Celní sazby mohou být valorické (procentuální sazba aplikovaná na celní hodnotu), specifické (celní sazba stanovená na určité množství, na určitou měrnou jednotku) a konečně kombinované (kombinace obou výše zmíněných). Zvláštní postavení má tzv. zemědělský komponent, což je specifická část celní sazby vyjádřená symbolem EA. Jedná se o kód, který se stanoví na základě podílu mléčného tuku, bílkoviny, glukózy a sacharózy v daném výrobku.

Poraďte si sami? S novými možnostmi už účetnictví metodou pokus omyl řešit nemusíte.

Kde jsou ty doby, kdy jste každý administrativní úkon týkající se vašeho podnikání řešili sami, s hlavou v dlaních a sehnutí nad stohem papírů a předpisů? Pokud ještě pořád žijete v podobné nezávidění hodné situaci, je nejvyšší čas to změnit a posunout se dál, směrem k profesionalitě. Účetní poradenství a využití této skvělé služby vám pomůže zorientovat se a pochopit, co je a co není pro vaše podnikání zásadní.

Mimo jednoduchého podvojného účetnictví a vedení daňové evidence ale mohou odborníci poradit i v mnoha dalších oblastech jak podnikání, tak v osobním životě. Vždyť kdo nikdy neobjednával a nenakupoval zboží ze zahraničí? V takovém případě jste jistě rádi ocenili clo a celní služby které vám nabídl váš dopravce, ochotný zastupovat vás v procesu celní deklarace.

Clo (latinsky theloneum) se dá všeobecně definovat jako veřejná dávka, jež je placena za zboží, které přechází přes celní hranice určitého státu. Přesnější definici nám nabízí právní teorie, podle které Clo je povinná platba sui generis, stanovená právními předpisy, která je vybírána v přímé souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici od osob, které zboží dovážejí, resp. vyvážejí, nebo od osob, pro které je takovéto zboží dováženo nebo vyváženo. Pojem celnictví lze blíže všeobecně charakterizovat jako činnost celníků, celních orgánů a celé celní správy a Zákon č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky, který problematiku komplexně řeší, definuje tento pojem jako plnění úkolů celními orgány podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů, včetně plnění úkolů při správě daní a poplatků podle zvláštních právních předpisů a při správě cel. Celní politika představuje souhrn principů, právních norem a jiných opatření v celní oblasti a je nedílnou součástí zahraniční obchodní politiky státu. Může být ochranářská a omezovat zahraniční obchod za použití vysokách cel, nebo může být volná. Předložením zboží k celnímu řízení se rozumí oznámení celním orgánům učiněné stanoveným způsobem, že zboží bylo přepraveno na celní úřad nebo jiné místo určené nebo schválené celními orgány. Tak zvané celní prohlášení je úkon, jímž osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu.

Účetní poradenství dosáhne i tam, kam by vás to nenapadlo

Žijeme v moderní době a víme, co je to outsorcing a nebojíme se ho použít. Když si nevíme rady, u odborníka si objednáme účetní poradenství a dostaneme maximum informací které nám pomohou se rozhodnout. Dokážete si však představit, že v minulosti tomu bylo jinak? Že některé věci musel každý řešit sám a neby, kdo by mu poradil?

Jednou z hostorických potřeb podnikatelů a překážek v jejich činnosti je clo. Zatímco dnes si bez problému objednáme službu celní deklarace a nic neřešíme, v minulých stoletích to zdaleka nebylo tak růžové a snadné. Jak vypadalo clo v českých zemích v devatenáctém a dvacátém století?

Roku 1834 vznikl německý celní spolek. Bohuže, kvůli nejednotnosti názorů politických špiček Rakouska nebyla účast podunajské monarchie v tomto spoluku možná a neprošla. V roce 1848 nahradila vrchnostenskou (feudální) správu správa státní. Nový systém státní správy odpovídal požadavkům začínající průmyslové výroby. Byly vybudovány nové centrální orgány monarchie, ministerstva, oblast celnictví spravovalo ministerstvo financí. Pro jednotlivé země rakouského mocnářství byla utvořena zemská finanční ředitelství. Správu nepřímých daní, poplatků, cel a státních monopolů vykonávaly okresní komorní (kamerální) důchodkové správy, přeměněné v roce 1855 na okresní finanční ředitelství (ta řídila celní úřady i finanční stráž). Systém výkonu celní správy převzala po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 Československá republika. I za první republiky bylo nejvyšší instancí celní správy ministerstvo financí. Celní službu zajišťovaly celní úřady, ostrahu státní hranice a vedlejší celní činnosti prováděla finanční stráž. Rozvoj letecké dopravy si vyžádal v průběhu třicátých let zřízení celních letišť v Praze, Brně a Mariánských Lázních, kam nejčastěji přistávaly letadla ze zahraničí. Období první republiky bylo ukončeno okupací a 1. října 1940 byl začleněn Protektorát Čechy a Morava do celní unie s Německem. Po druhé světové válce byla obnovena celní správa podle modelu první republiky.

Poválečná historie

Na konci roku 1948 bylo rozhodnuto o výkonu celní správy národními výbory a už v roce 1949 byla zrušena finanční stráž. Výkon celnictví pod národními výbory se však vůbec neosvědčil a celnictví přešlo z původního ministerstva financí do resortu ministerstva zahraničního obchodu. Z potřeb státu v roce 1952 byly položeny základy nové, dvoustupňové, organizační struktury celní správy. Výkon v oblasti celnictví byl podobně jako jinde přizpůsoben sovětskému modelu. Celní správa vykonávala kontrolní činnosti zejména pro statistické účely. Fiskální úkony byly potlačeny na minimum. Celní správě zůstaly pouze dva stupně řízení. Součástí ministerstva zahraničního obchodu byla Ústřední celní správa, která řídila celnice. Celnic bylo na území Československé republiky vytvořeno 86. Po vytvoření krajů v roce 1960 byl snížen počet celnic na 40.Vytvoření československé federace v roce 1968 si vyžádalo úpravy i v celní správě. Byla vytvořena dvě celní ředitelství (CŘ). Pro Českou socialistickou republiku v Praze, pro Slovenskou socialistickou republiku v Bratislavě. Obě řídila Ústřední celní správa, která byla integrální součástí federálního ministerstva zahraničního obchodu. Celní ředitelství řídila celnice ve své části federace. Celnic bylo na území federace celkem 38. Součástí celnic byly celní odbočky. V tomto upořádání setrvala celní správa až do listopadu 1989. Nová politická situace po listopadu 1989 si vynutila další změny v celém správním aparátu státu.

Vedení účetnictví nemusí být drahé, jak si nastavíte cenu je jenom na vás.

Každý, kdo se rozhodl poskytovat svoje služby externího účetního někomu dalšímu si klade tu stejnou otázku. Jak se určuje cena za vedení účetnictví? Jak nastavit ceník účetnictví, aby bylo klientů dostatek ale aby účetní nepřišel na buben ani z důvodu nedostatku, ani z důvodu nadbytku práce? V prvé řadě cena závisí na tom, jak je účetnictví nebo daňová evidence vedeno. Když pro firmu pracuje účetní jako zaměstnancem, je to jednoduchý výpočet. Cenou je hrubá mzda zaměstnance krát koeficient 1,35, jinými slovy, účetní stojí hrubou mzdu, krát kofeficient plus náklady na nájem kanceláře atd.

Pokud účetní je externí, tak se u ceny uplatňují tři základní principy stanovování ceny za vedení účetnictví. Ten nejzákladnější je paušální cena. Jedná se zpravidla o měsíční paušál, v rámci kterého účetní provede vše, co je třeba. Cena také může být stanovena na základě zracovaného dokladu, cena za doklad může být jako cena za nadstandardní šlužby proti paušálu nebo vhodná pro někoho, kdo potřebuje poradit jen občas. POdobně se používá cena za definovaný doklad, kde má každý doklad jinou cenu v ceníku, případně cena za položku účetního deníku nebo poněžního deníku.

Paušální cena zpravidla vychází z ceny za doklad nebo za položku. Obvykle obsahuje i různé poradenské a konzultantské služby a reporting. Její výhodou je přehlednost a nenáročnost. Naopak nevýhodou je rozkolísanost hospodaření klienta, kdy v některých měsících vydělává účetní firma (je málo dokladů) a v některých naopak vydělává klient (je hodně dokladú a jsou pracné). Tento způsob určení ceny se zpravidla využívá u větších klientů.

Tento způsob stanovení ceny pružně reaguje na výkyvy hospodaření na straně klienta. Určitým problémem může být transparentnost stanovení ceny, neboť o existenci některých dokladů klient ani nemusí vědět (interní doklad, ostatní závazek, odpisy majetku, zaúčtování mezd a souvisejících odvodů…). Navíc není doklad jako doklad. Zaúčtování bankovního výpisu načteného z banky elektronicky je nepochybně méně náročnější než zaúčtování došlé faktury, na druhou stranu bude-li bankovním výpisem měsíční výpis, tak náročnost jeho zaúčtování bude nesrovnatelná se zaúčtováním běžného dokladu (například došlé faktury). Takový měsíční bankovní výpis totiž může obsahovat stovky jednotlivých úhrad. Účetní firmy tento nedostatek zpravidla řeší ceníkem, kde jsou rozepsané ceny za jednotlivé druhy dokladů a další úkony. Takovýto ceník však může být pro zákazníka nepřehledný.

Při účtování cen u rozdílných definovaných dokladů se může sdát jednotková cena příliš vysoká. Tento způsob zahrnuje kompletní služby (kontrolu vstupních dokladů, jejich zaúčtování, úhradu, poradenství a příslušná daňová přiznání). Jednotková cena se tak zdá být zbytečně vysoká, avšak první dojem může klamat. Stanovení ceny je sice zpočátku pro klienta náročné, avšak později velmi transparentní a výhodné. Zpoplatněna je vpodstatě hospodářská operace, a to bez ohledu na to, kolikrát a jakou formou účetnictvím nakonec projde. Vzhledem k tomu, že DPH je součástí hospodářské operace, je tento způsob stanovení ceny výhodnější i pro plátce DPH.

Bez mzdové účetní má podnikatel těžký život

Co se účetnictví týče, zvykli jsme si už na to, že jeho hlavní břímě, a to je podání daňového přiznání a nebo vedení účetnictví Praha přenecháváme externím specializovaným firmamá nebo odborným samostatným účetním. Když ale dojde na mzdovou agendu, je to ještě trochu silné kafe, mzdové účetní si snažíme držet pod křídlem. Proč ale? Je to spíše relikt nejistých a nespolehlivých dob, protože externí mzdový účetní se jednoznačně vyplatí.

Mzdové účetnictví v sobě zahrnuje skutečně mnoho specializovaných úkonů a mzdový účetní se musí orientovat v mnoha zákoutích mzdové praxe. Jedním z takových chytákou jsou například jiná plnění, která náleží zaměstnanic mimo mzdy a pohyblivých složek mzdy.

V souvislosti s odměňováním je nutné od mzdy, jež přímo souvisí s výkonem práce, odlišovat ostatní plnění, která s výkonem práce bezprostředně nesouvisí. Mezi tato plnění, která vyplývají z pracovněprávních vztahů, patří náhrady mzdy, cestovní náhrady, odměna za pracovní pohotovost a odstupné. Co jsou to náhrady mzdy a jak se člení?

Kromě výše uvedené náhrady mzdy za svátek, přísluší zaměstnanci také náhrada mzdy za dovolenou, za dobu pracovní neschopnosti a karantény, v případě jiných důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance nebo při výkonu jiných úkonů v obecném zájmu. Zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy za dobu čerpání dovolené, kterou mu je povinen zaměstnavatel podle zákoníku práce poskytnout. Výše náhrady mzdy je shodná sprůměrným výdělkem zaměstnance. Nárok na náhradu mzdy, která nebyla vyčerpána, má zaměstnanec jedině v případě skončení pracovního poměru, a to opět ve výši průměrného výdělku platného v tento den. Další situací, kdy zaměstnanec nevykonává práci, ale má nárok na náhradu mzdy je v době jeho dočasné pracovní neschopnosti nebo po dobu karantény. Snahu vyloučit zneužívání dočasné pracovní neschopnosti přinesl nový zákon o nemocenském pojištění, který stanovuje nárok na nemocenské zaměstnance až od 22. dne jeho pracovní neschopnosti nebo karantény, do té doby zabezpečení zaměstnance přechází na jeho zaměstnavatele, který mu je povinen vyplatit náhradu mzdy za prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti či karantény. Uvedená náhrada mzdy přísluší za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny nebo za svátky, za které by měl nárok na náhradu mzdy, s výjimkou prvních tří takovýchto dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které náhrada mzdy nepřísluší. Povinnost zaměstnavatele vyplácet zaměstnanci náhradu mzdy vzniká tedy až 4. pracovní den a to ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku.

Data z Intrastatu vám poskytnou cenné informace o domácím i zahraničním trhu

Tím základním, s čím podnikatel operuje, jsou kromě vlastních si a energie především informace. Je to know how, je to schopnost výroby a znalost výrobního procesu, je to vzdělání nebo praxe, jsou to kontakty na dodavatele i na odběratele a informace o konkurenci. Znalosti jsou pro každé podnikání zásadní a jsou tím, co rozlišuje vaši firmu of společností konkurence. Někdo informace hledá na internetu jiný na školeních a ve školách, jsou ale i veřejně přístupná místa kde není obvyklé hledat a přitom mohou velmi pomoct. Jedním z nástrojů které využije každý, kdo míří na zahraniční trhy, je Intrastat.

Překvapilo vás to? Považovali ste až dosud Intrastat jenom za zbytečnou zátěž, ne nepodobnou nárokům které na firmu klade spotřební spotřební daň? Pak vězte, že Intrastat je nejen pruda, ale i užitečný nástroj který slouží ke sběru a zpracování dat v zahraničním obchodě, a tato data můžete bezplatně pro své podnikání využít i vy.

Do odvětví zahraničního obchodu patří činnost všech podnikatelských subjektů uskutečňujících vývoz a dovoz ve formě obchodního zboží. Zdrojem informací o zahraničním obchodu jsou data získávána celními orgány. Sběr a prvotní kontrolu zajišťuje Generální ředitelství cel, další zpracování, kontrolu a následné zveřejnění dat provádí Český statistický úřad. Od vstupu ČR do EU výsledky vznikají spojením dat ze dvou systémů (Intrastat a Extrastat). Intrastat je statistický systém sledující pohyb zboží mezi členskými státy Evropské unie, tj. mezi Českou republikou a ostatními členskými státy EU, pokud toto zboží bylo odesláno z ČR do jiného členského státu EU, přičemž skutečně přestoupilo státní hranici ČR nebo přijato do ČR z jiného členského státu EU, přičemž skutečně přestoupilo státní hranici ČR. Intrastat je využíván pro sběr dat o zahraničním obchodě s členskými státy Evropské unie. Zahraniční obchod s ostatními státy světa je sledován v systému Extrastat. Nezahrnují se do něj údaje o zboží umístěném do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, propuštěném do celního režimu uskladňování v celním skladu a celního režimu dočasného použití a také zpět vyváženém zboží bezprostředně po některém z těchto celně schválených určení. Dále nejsou v Extrastatu vykazovány údaje o zboží propuštěném do celního režimu tranzitu. Data sbírá Celní správa ČR z Jednotných správních dokumentů (dále jen JSD). Primárně jsou údaje z těchto dokumentů zdrojem informací pro správu daní i cel, sekundárně jsou využívány pro účely statistiky zahraničního obchodu.

Nastavte si ceny tak, abyste se uživili

Přemýšlení nad tím, jak konkrétně formulovat ceník účetnictví na webových stránkách není úplně časově a mentálně nenáročná záležitost, spíše naopak. Každý chceme všechny položky nastavit co nejlépe, tak aby to vyhovovalo nám i klinetům a hlavně, tak, aby nám to přineslo ideální množství práce abychom nepracovali zase tak moc, jako v zaměstnání, a zase, ideální, tedy co nejvyšší množství financí do naší peněženky – tak aby se nám celé podnikání vyplatitlo maximálně a aby se vyvážily všechny jeho rizika. Jak to ale udělat, to je oříšek.

Někdo má v tom, kolik si účtovat za své služby vedení účetnictví už od začátku jasno a jediné co řeší je to, jestli by jeho ceník měl být veřejně viditelný, nebo jestli ho bude klientům posílat na vyžádání, jestli by měl být jenom formou tabulky jako obrázek nebo jako PDF (za nás rozhodně vítězí PDF formát) a nakonec, každý asi bude uvažovat nad formou grafické úravy ceníku. Je lepší černobílý a nebo raději přidat firmení barvy? Co zvýraznit a co potlačit, v jakém pořadí uvést jednotlivé položky? (v tomto směru je ideální uvést je přirozeně od těch, které jsou nejžádanější po specialitky a věci, které nejsou běžné a které chcete dělat jenom na vyžádání a navíc – u těch se také dá uvést “cena dohodou” cena podle rozsahu a náročnosti a podobně. Mnohem více začínajících samostatně podnikajících účetních ale řeší jinou věc. Nemají dostatek praxe na to, aby z hlavy naházeli do ceníku čísla která by byla relevantní. Pokud je to i váš případ, pak se nebojte a vězte, že první měsíce budete ceník stejně upravovat průběžně. Že nic není tak dané, jako by se mohlo zdát. Metody jak stanovit základní ceny jsou dvě. V zásadě se ale vždy orientujte především podle svých potřeb, tedy tak, aby se vám práce vyplatila. Nejprve se cenu pokuste stanovit nákladově. Jaké jsou vaše fixní náklady na provoz? Jaké jsou vaše variabilní, hodinové náklady? A kolik peněz si potřebujete vydělat, abyste měli na živobytí? Takto stanovená částka je měsíční základy, který potřebujete, respektive, je to minimum. ceny pak můžete stanovit buď základem, tj. nízko, nebo luxusem, tj vysoko. Vždy však dávejte ceny vyšší, než potřebujete, díky tomu získáte prostor pro slevy.