Podvojné účetnictví doporučujeme uzavírat pravidelně!

Účetní závěrka je zásadní okamžik podvojného účetnictví a přestože je povinna jen jednou ročně, doporučujeme ji provádět častěji. U externího vedení účetnictví se může zdát že v ceník účetnictví představuje nemalou položku, ale náklady se vyplatí.

Účetní jednotky mají povinnost sestavovat účetní závěrku. Jejím sestavením jsou poskytovány informace o stavu hospodaření a majetkových poměrech jednotky. Její sestavení se řídí závaznými předpisy a jsou dány i požadavky na rozsah a formu informací, které musí závěrka obsahovat.

Účetní jednotka sestavuje účetní závěrku k rozvahovému dni (§19 ZoÚ). Rozvahový den je den, kdy účetní jednotky uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují kposlednímu dni účetního období, v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku. Za účetní období je považováno období dvanácti po sobě následujících měsíců. Pro podstatnou většinu účetních jednotek je tímto obdobím kalendářní rok. Takže sestavují účetní závěrku k 31. prosinci. Účetní jednotky si mohou zvolit za své účetní období hospodářský rok. Hospodářský rok je účetní období, které začíná prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Zákon o účetnictví umožňuje účetním jednotkám sestavit účetní závěrku v průběhu účetního období, pokud to vyžadují zvláštní předpisy. Jedná se o “mezitímní účetní závěrku“. V tomto případě se neuzavírají účetní knihy, ale provádějí se inventarizace, protože jejím účelem je „pouze“ vyjádřit stav vykazovaný k určitému datu. Mezitímní účetní závěrka je prováděna například při ukončení účasti společníka ve společnosti nebo při změně právní formy společnosti. Tato závěrka se sestaví podle zvolených metod konsolidace a podává uţivatelům informace o konsolidačním celku, kterým je skupina účetních jednotek. Pojem konsolidované účetní závěrky a povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku charakterizuje § 22 a §23a ZoÚ. Podmínky jsou upraveny v § 62 aţ § 67 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Podle § 18 odst.1 ZoÚ je účetní závěrka nedílný celek tvořený rozvahou, výkazem zisku a ztrát a přílohou, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku ztrát.

Rozvaha je bilančně uspořádaný přehled aktiv (majetku) na jedné straně a zdrojů financování (vlastní a cizí zdroje) na straně druhé. Zdroje financování se nazývají pasiva. Uspořádání a označení položek rozvahy je stanoveno v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb.

K účetní závěrce musí být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky. Připojením uvedeného podpisového záznamu se považuje účetní uzávěrka za sestavenou.

Jak a co podléhá spotřební dani? Není toho naštěstí moc.

Kdo se na trhu neorientuje, ten si často zbytečně láme hlavu s tím, jaké jsou jeho povinnosti a co vše musí pro úspěch svého podnikání zařídit. U spotřební daně tomu není jinak. Co je jejím předmětem, kdo ji platí a jak vniká daňová povinnost?

Při vedení účetnictví a danové evidence se často setkáte s tím, že se odborník bude ptát na to, jestli jste nebo nejste plátci daně z přidané hodnoty a spotřební daně. Předmětem spotřební daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropského společenství vyrobené nebo dovezené. Zákon o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, klasifikuje selektivní spotřební daně vybírané z minerálních olejů, z lihu, z piva, z vína, meziproduktů a z tabákových výrobků. V některých státech se vyskytují i další daně například daň z cukru, šumivých nápojů, cementu, a některé netradiční daně: z textilu, barviv, kosmetiky, turistiky. V méně vyspělých zemích existuje i zdanění luxusního zboží. Tohoto zdanění se vyspělé země v posledních letech vzdaly a řeší diferenční zdanění u těchto výrobků sazbou daně z přidané hodnoty.

Kdo je plátce daně? V zákoně o spotřebních daních, je vymezen plátce jako právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem, které vznikla povinnost přiznat spotřební daň a samozřejmě zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných komodit do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Daňovým skladem se rozumí prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém provozovatel vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá. Podle sídla nebo místa pobytu plátce daně vykonávají správu daní příslušné celní orgány. V zákoně o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, je vznik daňové povinnosti spojen s výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo při dovozu vybraných výrobků do tohoto území. Spotřební daň tak vzniká na vstupu těchto produktů do prostoru Evropského společenství. Přiznat a zaplatit daň v dané lhůtě vzniká v okamžiku, kdy je daný výrobek vložen do volného daňového oběhu. Výrobky, které spotřební dani nepodléhají, jsou od této daně osvobozeny. Jejich dovoz pak těmto podmínkám logicky nepodléhá. Pro vybrané výrobky se za zdaňovací období považuje kalendářní měsíc.

Právní základ pro harmonizaci v oblasti spotřebních daní vychází ze Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. Tato smlouva opravňuje Radu přijímat rozhodnutí, která směřují ke sladění právních předpisů týkajících se akcízů. Vláda zdůvodňuje existenci spotřebních daní snahou o omezování škodlivé spotřeby, navíc představující stabilní daňový výnos. Selektivní spotřební daně jsou v zemích Evropské unie harmonizovány, neboť se promítají do cen a mohou se tak stát překážkou volného obchodu mezi státy Unie. Pokud by k harmonizaci nedošlo, rozdílná daňová zátěž by vedla k narušení hospodářské soutěže. Harmonizovány jsou předměty daní, jejich základy a sazby, a také daňová administrativa. Na počátku bylo zásadním problémem stanovit okruh komodit, které by byly podrobeny selektivní spotřební dani, neboť v mnoha státech existoval rozdílný systém a byl zdaňován podstatně širší okruh výrobků. V roce 1972 směrnice stanovila povinnost členských zemí přijmout systém akcízů, jejichž předmětem jsou minerální oleje, lihoviny, tabák, pivo a víno.

Že bylo v minulosti lépe? Z pohledu na problematiku cla to tak nevypadá.

Starší lidé mají velmi často tendence vzpomínat, jak bylo v minulosti lépe, jak se jim lépe dařilo a život byl snazší. Ve skutečnosti, ale všechny parametry hovoří jasně, svět jde kupředu a doba je čím dál příjemnější a pohodlnější. Vidět to můžeme na všem, na cenách, na nabídce zboží i na tak tradičním prostředku státu, jako je clo.

Zatímco dnes díky Evropské unii jenom vybrané firmy řeší Intrastat, v minulosti byla situace mnohem nepřehlednější a nepříjemnější. Koncem 19. století začalo mít clo opět význam ochranářské politiky. Nebylo to typické jen pro Rakousko-Uhersko, stejné chování se projevovalo ve většině evropských států přechodem od volného obchodu k autonomním celním tarifům. Tato situace pokračovala až do 1. světové války. Nově vzniklá samostatná Československá republika převzala celý správní systém a právní řád z rozpadnuvšího se Rakouska-Uherska na základě zákona Národního výboru č. 44, jenž byl přijat dne 28. 1. 1919. V platnosti tak zůstal celní a monopolní řád (datovaný vznikem do roku 1835) a celní sazebník (přijatý v roce 1906). Postupně se pak předpisy novelizovaly dle konkrétních potřeb Československa. Po první světové válce se v řadě evropských zemí vedla hospodářská politika v duchu merkantilismu. Vnějšími projevy tak byla nechuť k mezinárodnímu obchodu, protekcionářství a ochranářství vlastního trhu spojené s obavami z vývozu surovin. Častým jevem, tak byly přímo administrativní zákazy dovozu a vývozu zboží namísto používání cel. Nejiná byla i situace v Československu, kde byla vyhlášena všeobecná kontrola zahraničního obchodu. Každý vývoz a dovoz byl podmíněn vydáním povolení (státního, respektive syndikátního). Tato politika se však během krátké doby ukázala jako kontraproduktivní a situace vyústila v návrat k celním opatřením.

V polovině 20. let minulého století, se ale čím dál více začaly objevovat názory prosazující odbourání ochranářských opatření, které zamezovaly rozvinutí mezinárodního obchodu. V důsledku toho byla roku 1927 přijata Mezinárodní úmluva o zrušení dovozních a vývozních zákazů. Československo se stalo signatářem na konci roku 1927. Ve stejné době byl přijat nový celní zákon (zvaný též Martincův celní zákon) a vydán nový Československý celní sazebník. Jednalo se o jeden z nejmodernějších celních zákonů, pojetí cla zde splňovalo úkoly fiskální i ochranné. Snahy o liberalizaci světového obchodu však vzaly za své s hospodářskou krizí na přelomu 20. a 30. let minulého století. Druhá světová válka pak definitivně na několik let zcela zásadně narušila obchodní spolupráci mezi evropskými státy. Konec války znamenal pro Československo návrat k předválečnému stavu – dekretem prezidenta Eduarda Beneše č. 25/1945 Sb. bylo stanoveno, že na celním území Československa jsou platné celní předpisy tak, jaký byl stav ke dni 29. září 1938. Dva roky poté byl přijat nový celní sazebník, nicméně komunistický převrat v únoru 1948 znamenal konec liberalizace zahraničního obchodu. Během krátké doby došlo k téměř kompletnímu uzavření státních hranic, celní správa byla vyňata z kompetence ministerstva financí a byla začleněna pod Národní výbory. Centrální vládní orgány se snažily o likvidaci celní správy a finanční stáže, na počátku 50. let byla skrze politické čistky většina předválečných celníků a příslušníků finanční stráže propuštěna ze státní služby.

Ani pečlivé vedení účetnictví někdy nestačí, zvláště když dojde na chyby ve spotřební dani

Spotřební daně tzv. akcízy jsou daně uvalené pouze na vybrané výrobky. Jde o výrobky nějakým způsobem zatěžující lidské zdraví nebo životní prostředí, proto je na ně uvalena kromě DPH i další daň, která se započítává do výše základu pro výpočet DPH. Jedná se o daně, které by měly omezit spotřebu těchto výrobků, ale zároveň jde o poměrně stabilní výnos státního rozpočtu. V průběhu jejich existence proběhlo mnoho změn jak v sazbách, tak v předmětu daně. Nyní jsou spotřebními daněmi zatíženy vybrané výrobky, jako je tabák alkohol a minerální oleje.

Při správném vedení účetnictví a daňové evidence obvykle se spotřebními daněmi nebývá problém, pokud nedochází ke snaze o daňové podvody. V současné době je to však jiné, vzhledem ke členství v EU a k tomu, že i spotřební daně podléhají společnému legislativnímu základu. Spotřební daně, stejně jako DPH, ovlivňují vzájemný obchod mezi státy EU. V rámci sjednocení trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže byla nutná harmonizace. Hlavním záměrem harmonizace spotřebních daní bylo sjednocení jednotlivých sazeb, aby nedocházelo k zvýhodnění domácích výrobků nulovými nebo velmi nízkými sazbami. Než došlo k harmonizaci, tak jak jí známe dnes, velkým problémem byla, zejména právě u spotřebních daní rozdílnost vnímání těchto daní jednotlivými státy. Sazby i základy daně především na alkoholické nápoje byly diferencované a řešilo se, jak tuto rozdílnost nejefektivněji upravit. Také stanovení okruhu vybraných výrobků, které budou harmonizovány v rámci celé EU, bylo velmi obtížné.

Harmonizovány byly základy daně a zavedla se také harmonizace v podobě minimálních sazeb spotřebních daní. Hlavním důvodem zavedení minimálních sazeb je historická odlišnost v systému zdanění jednotlivých selektivních daní ze spotřeby. V dnešní době není systém sbližování zdaleka v normě, státy i přes složitý proces stále používají velmi rozdílné sazby, vlivem daňové konkurence jsou ovšem nepřímo donuceny daně přizpůsobovat ostatním státům, jinak si budou zákazníci jezdit pro vybrané výrobky do země s nižší spotřební daní. Směrnice 72/43/EHS určila povinnost uvalit spotřební daně na výrobky, jako jsou minerální oleje, tabák, lihoviny, pivo a víno. Ostatní spotřební daně, které státy uvalovaly na jiné výrobky, měly být zrušeny, kromě několika, které nezasahují do volného obchodu a nejsou podrobeny hraničním kontrolám.

Kdo hledá, najde. Účetní poradenství i odborníky na clo a celní služby.

Hledání specialisty, který by měl dostatečně široký rozhled aby nám dokázal poradit s problémy, které se v účetní praxi běžně vyskytují ale jsou natolik neobvyklé, že se s nimi podnik setká jen jednou za velmi dlouhou dobu, není zase tak složité. Účetní poradenství dnes už nabízí skutečně hodně specialistů.

Horší to je, pokud potřebujete experta, který se vyzná i tehdy, kdy je na pořadu dne clo a celní služby. Takový člověk se především musí orientovat nejen v domácích zákonech, ale také v nástrojích společné celní politiky Evropské unie, které jsme součástí.

Jako nástroje celní politiky používá EU jednak různá obchodní a politická opatření při dovozu nebo vývozu zboží. Jednak to jsou tzv. nesazební nástroje, a pak sazební nástroje, označované také jako tarifní. Tyto nástroje se ovšem dají rozdělit i na tzv. defenzivní a ofenzivní. ′′Mezi defenzivní spadají antidumpingová opatření, která umožňují omezit dovoz zboží v případě, že ho jeho výrobce nabízí za cenu nižší než je běžná cena těch samých výrobků na jejich domácím trhu, nebo je-li vývoz dotován. Defenzivní obchodní opatření lze použít jen v případech, kdy dovozy do EU způsobují nebo hrozí způsobit materiální újmu výrobnímu odvětví v EU, a lze prokázat příčinnou souvislost mezi dovozy a újmou. Mezi ofenzivní opatření patří tzv. nařízení o obchodních bariérách, které umožňuje EK podat stížnost vůči třetí zemi, pokud tato nedodržuje své závazky v obchodní oblasti dané v rámci WTO nebo v rámci bilaterální dohody. Mezi nesazební opatření patří například množstevní kvóty, přímé zákazy dovozu a nebo vývozu konkrétního produktu, veterinární požadavky, fytosanitární požadavky, požadavky na ochranu životního prostředí, zdraví, a další kvalitativní a kvantitativní podmínky kladené na zboží k mezinárodnímu obchodu.

Tarifní nebo li sazební nástroje celní politiky EU mají následující podobu. Jedná se o celní sazby, případně o osvobození od cla, o celní preference a celní kvóty. Celní sazby mohou být valorické (procentuální sazba aplikovaná na celní hodnotu), specifické (celní sazba stanovená na určité množství, na určitou měrnou jednotku) a konečně kombinované (kombinace obou výše zmíněných). Zvláštní postavení má tzv. zemědělský komponent, což je specifická část celní sazby vyjádřená symbolem EA. Jedná se o kód, který se stanoví na základě podílu mléčného tuku, bílkoviny, glukózy a sacharózy v daném výrobku.

Clo není žádná novinka, trápilo už podnikatele ve středověku

Clo je starodávný vynález, který měl za úkol do pokladny státu přinést maximální možné výnosy. Snaha zpoplatnit přechod zboží přes hranice je stará jako civilizace sama a jestli si dnes zoufáme, že to je nepříjemné, jen těžko si dokážeme představit problémy, které by nám dělalo celní uspořádání běžné v něktré z minulých epoch. Byly doby, kdy se clo platilo nejen při přechodu vnějších hranic, ale i na vnitřních hranicích regionů státu a při vstupu do měst. A to už nebyl levní špás. Jak to vypadalo?

Historie cla je dlouhá a jestli nás dnes trápí Intrastat, jsme vlastně šťastnými podnikateli. Už ve středověku panovník propůjčoval za odměnu správu a výnosy některých cel a mýt vrchnosti církevní i světské. S tím souvisely pro obmyšlené i povinnosti, které ale nebyly vždy řádně plněny. Způsob a výši vybíraných poplatků za dovážené zboží na území Českého státu upravovali vydáváním privilegií – listin, mandátů, patentů, výnosů a jiných předpisů prakticky všichni panovníci a vládci. Přemyslovci počínaje, pokračujíc Lucemburky, Jagellonci i Habsburky. Války husitské a následné zápolení o trůn se neblaze odrazily na hospodářství země. Panovníci proto, ve snaze zachránit si cash flow, nebo alespoň vylepšit si svoji pokladnu, proto zřizovali další a další cla. K nápravě finančních záležitostí státu a reorganizaci celnic přikročil počátkem 16. století Ferdinand I. Habsburský. Roku 1527 založil pro správu finančních záležitostí všech zemí Koruny české, radu komory královské, krátce zvanou komora královská. Česká komora královská spravovala výběr všech berních a královských příjmů. Zanikla při reorganizaci správy státních financí roku 1749. Celním mandátem nařídil Ferdinand roku 1558, aby se clo platilo nejen v Praze, ale i ve všech městech královských a mnoha dalších městech poddanských. Po třicetileté válce která měla nejen na obchod a obyvatelstvo devastující vliv se začalo pomalu probouzet hospodářství. Znovu přijížděli cizí obchodníci. Bylo třeba opět zavést pořádek do zcela rozvrácené celní a mýtní soustavy. Čechy a Morava byly rozděleny do deseti celních obvodů; českobudějovického, chebského, chomutovského, jabloneckého, německo-brodského, prachatického, přísečnického, tachovského, trutnovského a vysokomýtského. Hustota sítě celnic a výběrčích stanic na hranicích v 16. – 17. století byla rozdílná. Větší byla na hranici s německy hovořícími zeměmi, menší na hranici česko-moravské. Průběžně tedy v sedmnáctém století probíhaly revize počtu výběrčích míst, celnic a mýtnic. Jednak šlo o přirozený proces odstraňování trafik a také se jednalo o změny vynucené merkantilisty. Počátkem 18. století nařizuje vídeňská vláda revizi cel a mýt, a ta mýta a celní překážky, která neměla právní podklad od krále, byla zrušena. Částečné uklidnění vnitřního i zahraničního obchodu přinesl celní řád a celní sazebník pro země Koruny české z roku 1751 a následně vydání jednotného celního řádu pro české, alpské a polské země (země neuherské) roku 1775 a úpravou výběru cel a ochrany území. Prohibiční celní politika jednotlivých zemí monarchie postupem času začala bránit rozvoji zahraničního obchodu. Nevyplatilo se cokoli vyvážet nebo dovážet a ekonomika stagnovala. Proto bylo třeba to nějak vyřešit. Nárůst pašeráctví, černého obchodu a šedé ekonomiky v průběhu napoleonských válek a po nich podnítil vznik pomocných finančních orgánů celníků, takzvané finanční stráže.

Co je to vlastně ten Intrastat?

Cla bývala v minulosti nevyhnutelná ale od té doby, co jsme členy Evropské unie, je to o něco jednodušší. Cla se platí pouze při dovoz z tak zvaných třetích zemí a pokud obchodujeme jen s dalšími členskými státy Evropské unie, nemusíme ho vůbec řešit a pokud, tak jen formou vykazování pro Intrastat. Co to ale ten Intrastat vlastně je?

Intrastat je systém, který je podobně jako spotřební daň v každém státě trochu jiný, ale přitom je všude. Co to je Intrastat? S Intrastatem se v soukromém sektoru setkávají převážně účetní nebo jiní administrativní pracovníci. Je to systém sběru a zpracování dat pro statistiku obchodu se zbožím mezi členskými státy, zahrnující i sběr údajů o pohybu zboží, které přímo předmětem obchodu mezi obchodními partnery z různých členských států není. Do Intrastatu se vykazují údaje o pohybu zboží mezi Českou republikou a ostatními členskými státy. Jde o zboží, které skutečně přestupuje státní hranice České republiky, s výjimkou případů, kdy se zboží zdržuje na území České republiky jen dočasně z důvodů dopravních nebo jedná-li se o některé zvláštní druhy a pohyby zboží.Vykazují se tedy údaje o zboží, které přechází hranice mezi Českou republikou a jinou zemí Evropské unie. V případě, kdy zboží putuje z České republiky do jiné země EU, se jedná o tzv. odeslání a v opačném případě jde o tzv. přijetí (pohyb zboží ze země EU do ČR). Tyto údaje se vykazují měsíčně v tzv. hlášení. K vyplnění tohoto hlášení se nejčastěji používají údaje, které společnosti naleznou ve své evidenci pohybu zboží a zásob, ve svém účetnictví nebo v daňové evidenci. Jsou to především údaje na smlouvách, objednávkách, dopravních dokladech a samozřejmě přijatých a vydaných fakturách.

Kdo využije Intrastat?

Data získaná z Intrastatu jsou každý měsíc předávány Eurostatu což je Evropský statistický úřad, kde jsou dále zpracovány a zpřístupněny pro jejich další využití.

Kdo a jakým způsobem tyto údaje využívá? Tím, kdo využije údaje z Intrastatu asi nejvíce jsou právnické a fyzické osoby, které je používají ke zjištění jejich podílu na trhu, zjištění cen, nebo pro nalezení nových trhů. Tato data jsou důležitá také pro Evropskou komisi, která využívá data pro zjištění integrace vnitřního trhu, pro vydání antidampingových opatření nebo pro tvorbu evropské obchodní a zemědělské politiky. Pro ekonomické účely používá ůdaje Český statistický úřad, který využívá data Intrastatu pro sestavení národních účtů. Podobně Ministerstvo průmyslu a obchodu používá data Intrastatu pro vedení hospodářské politiky a Česká národní banka využívá data k sestavení platební bilance. Intrastat využívá i mnoho externích subjektů, které se zajímají o pozici České republiky v rámci obchodu mezi zeměmi Evropské unie. Jedná se o rlzné rankingové agentury, mezinárodní společenství, potenciální investory, dovozce a státy. Data se hodí všem a proto je Intrastat povinný. Povinnost určují právní úpravy, právní úprava týkající se oblasti Intrastatu se dělí na dvě části. Jednak to je nařízení Evropské unie a dále pak, a to hlavně, právní předpisy České republiky. Základními nařízeními Evropské unie jsou nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy a nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, pokud jde o seznam zboží vyňatého ze statistiky, předávání informací daňovými úřady a posuzování kvality.

Účetní poradenství dosáhne i tam, kam by vás to nenapadlo

Žijeme v moderní době a víme, co je to outsorcing a nebojíme se ho použít. Když si nevíme rady, u odborníka si objednáme účetní poradenství a dostaneme maximum informací které nám pomohou se rozhodnout. Dokážete si však představit, že v minulosti tomu bylo jinak? Že některé věci musel každý řešit sám a neby, kdo by mu poradil?

Jednou z hostorických potřeb podnikatelů a překážek v jejich činnosti je clo. Zatímco dnes si bez problému objednáme službu celní deklarace a nic neřešíme, v minulých stoletích to zdaleka nebylo tak růžové a snadné. Jak vypadalo clo v českých zemích v devatenáctém a dvacátém století?

Roku 1834 vznikl německý celní spolek. Bohuže, kvůli nejednotnosti názorů politických špiček Rakouska nebyla účast podunajské monarchie v tomto spoluku možná a neprošla. V roce 1848 nahradila vrchnostenskou (feudální) správu správa státní. Nový systém státní správy odpovídal požadavkům začínající průmyslové výroby. Byly vybudovány nové centrální orgány monarchie, ministerstva, oblast celnictví spravovalo ministerstvo financí. Pro jednotlivé země rakouského mocnářství byla utvořena zemská finanční ředitelství. Správu nepřímých daní, poplatků, cel a státních monopolů vykonávaly okresní komorní (kamerální) důchodkové správy, přeměněné v roce 1855 na okresní finanční ředitelství (ta řídila celní úřady i finanční stráž). Systém výkonu celní správy převzala po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 Československá republika. I za první republiky bylo nejvyšší instancí celní správy ministerstvo financí. Celní službu zajišťovaly celní úřady, ostrahu státní hranice a vedlejší celní činnosti prováděla finanční stráž. Rozvoj letecké dopravy si vyžádal v průběhu třicátých let zřízení celních letišť v Praze, Brně a Mariánských Lázních, kam nejčastěji přistávaly letadla ze zahraničí. Období první republiky bylo ukončeno okupací a 1. října 1940 byl začleněn Protektorát Čechy a Morava do celní unie s Německem. Po druhé světové válce byla obnovena celní správa podle modelu první republiky.

Poválečná historie

Na konci roku 1948 bylo rozhodnuto o výkonu celní správy národními výbory a už v roce 1949 byla zrušena finanční stráž. Výkon celnictví pod národními výbory se však vůbec neosvědčil a celnictví přešlo z původního ministerstva financí do resortu ministerstva zahraničního obchodu. Z potřeb státu v roce 1952 byly položeny základy nové, dvoustupňové, organizační struktury celní správy. Výkon v oblasti celnictví byl podobně jako jinde přizpůsoben sovětskému modelu. Celní správa vykonávala kontrolní činnosti zejména pro statistické účely. Fiskální úkony byly potlačeny na minimum. Celní správě zůstaly pouze dva stupně řízení. Součástí ministerstva zahraničního obchodu byla Ústřední celní správa, která řídila celnice. Celnic bylo na území Československé republiky vytvořeno 86. Po vytvoření krajů v roce 1960 byl snížen počet celnic na 40.Vytvoření československé federace v roce 1968 si vyžádalo úpravy i v celní správě. Byla vytvořena dvě celní ředitelství (CŘ). Pro Českou socialistickou republiku v Praze, pro Slovenskou socialistickou republiku v Bratislavě. Obě řídila Ústřední celní správa, která byla integrální součástí federálního ministerstva zahraničního obchodu. Celní ředitelství řídila celnice ve své části federace. Celnic bylo na území federace celkem 38. Součástí celnic byly celní odbočky. V tomto upořádání setrvala celní správa až do listopadu 1989. Nová politická situace po listopadu 1989 si vynutila další změny v celém správním aparátu státu.

Data z Intrastatu vám poskytnou cenné informace o domácím i zahraničním trhu

Tím základním, s čím podnikatel operuje, jsou kromě vlastních si a energie především informace. Je to know how, je to schopnost výroby a znalost výrobního procesu, je to vzdělání nebo praxe, jsou to kontakty na dodavatele i na odběratele a informace o konkurenci. Znalosti jsou pro každé podnikání zásadní a jsou tím, co rozlišuje vaši firmu of společností konkurence. Někdo informace hledá na internetu jiný na školeních a ve školách, jsou ale i veřejně přístupná místa kde není obvyklé hledat a přitom mohou velmi pomoct. Jedním z nástrojů které využije každý, kdo míří na zahraniční trhy, je Intrastat.

Překvapilo vás to? Považovali ste až dosud Intrastat jenom za zbytečnou zátěž, ne nepodobnou nárokům které na firmu klade spotřební spotřební daň? Pak vězte, že Intrastat je nejen pruda, ale i užitečný nástroj který slouží ke sběru a zpracování dat v zahraničním obchodě, a tato data můžete bezplatně pro své podnikání využít i vy.

Do odvětví zahraničního obchodu patří činnost všech podnikatelských subjektů uskutečňujících vývoz a dovoz ve formě obchodního zboží. Zdrojem informací o zahraničním obchodu jsou data získávána celními orgány. Sběr a prvotní kontrolu zajišťuje Generální ředitelství cel, další zpracování, kontrolu a následné zveřejnění dat provádí Český statistický úřad. Od vstupu ČR do EU výsledky vznikají spojením dat ze dvou systémů (Intrastat a Extrastat). Intrastat je statistický systém sledující pohyb zboží mezi členskými státy Evropské unie, tj. mezi Českou republikou a ostatními členskými státy EU, pokud toto zboží bylo odesláno z ČR do jiného členského státu EU, přičemž skutečně přestoupilo státní hranici ČR nebo přijato do ČR z jiného členského státu EU, přičemž skutečně přestoupilo státní hranici ČR. Intrastat je využíván pro sběr dat o zahraničním obchodě s členskými státy Evropské unie. Zahraniční obchod s ostatními státy světa je sledován v systému Extrastat. Nezahrnují se do něj údaje o zboží umístěném do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, propuštěném do celního režimu uskladňování v celním skladu a celního režimu dočasného použití a také zpět vyváženém zboží bezprostředně po některém z těchto celně schválených určení. Dále nejsou v Extrastatu vykazovány údaje o zboží propuštěném do celního režimu tranzitu. Data sbírá Celní správa ČR z Jednotných správních dokumentů (dále jen JSD). Primárně jsou údaje z těchto dokumentů zdrojem informací pro správu daní i cel, sekundárně jsou využívány pro účely statistiky zahraničního obchodu.

Dnešní problémy obchodníků se od těch historických moc neliší.

Otevřeli jste si obchod, dovážíte zboží ze zahraničí a zároveň se snažíte vyjít nejen s dodavateli a doběrateli, ale i s administrativou kterou nařizují úřady? Podobné problémy jako máte vy neřeší jen tisíce dalších podnikatelů současnosti, ale vrásky dělaly už obchodníkům ve středověku a dříve. Podvojné účetnictví je italský středověký vynález který pomáhal benátským kupcům míst dokonalý přehled o všechfinančních tocích v obchodě a na krámě a také o tom, které boží už dorazilo a které se zatím ještě plaví.

A s mezinárodním obchodem je jednoznačně spojeno i clo. Clo je úzce spojeno s vývojem obchodu a obchod je tak starý, jak je staré lidstvo samo. S prvními písemnými zmínkami o clech se setkáme již v záznamech ze starověké Mezopotámie, kde cla tvořila část příjmů chrámů.Doklady o existenci celníků najdeme i v Písmu svatém (Bibli). Například v Novém zákoně, v Evangeliu sv. Matouše, kde je zmínka o hostině Krista u celníka Matouše. Celní řemeslo patří k nejstarším povoláním vůbec. Bibličtí celníci byli výběrčí cla v Judei pro Řím. Toto povolání a samozřejmě jeho provozovatelé, celníci, byli svým židovským okolím opovrhováni. Clo je veřejná dávka, kterou vybírá panovník za dovezené zboží při překročení hranice jím spravovaného území. Ungelt je povinný poplatek neboli clo ze zboží, které bylo dovezeno do města za účelem jeho prodeje, rovněž název pro místo (celnici), kde se tento poplatek vybíral. Vzhledem ke své důležitosti pro pokladnu panovníka bylo clo od dob Karla Velikého královským regálem (výhradním právem).

Úpravu vybírání poplatků za dovážené zboží na naše území a obchod s Byzantskou a VNa území českého státu byla od nejstarších dob uzlovým bodem dálkového (zahraničního) obchodu Praha a v ní „nejstarší celnice“ v Týnském dvoře, podle poplatku tam vybíraného zvaná též Ungelt.Do Prahy se vozila  například sůl, šperky, drahé látky, koření apod. Z Čech pak vyváželi obchodníci kožešiny, slad, chmel, med a další zajímavé zboží.Vstup na území Čech byl možný tzv. zemskými branami přes průseky v pohraničních hvozdech, které ochraňovaly strážnice, později pomezní hrady. Vládce pověřoval zpočátku výběrem poplatků spojených s obchodem zvláštní úředníky – celníky (theolenarii, custodes stratarum) při zemských branách.