Podvojné účetnictví doporučujeme uzavírat pravidelně!

Účetní závěrka je zásadní okamžik podvojného účetnictví a přestože je povinna jen jednou ročně, doporučujeme ji provádět častěji. U externího vedení účetnictví se může zdát že v ceník účetnictví představuje nemalou položku, ale náklady se vyplatí.

Účetní jednotky mají povinnost sestavovat účetní závěrku. Jejím sestavením jsou poskytovány informace o stavu hospodaření a majetkových poměrech jednotky. Její sestavení se řídí závaznými předpisy a jsou dány i požadavky na rozsah a formu informací, které musí závěrka obsahovat.

Účetní jednotka sestavuje účetní závěrku k rozvahovému dni (§19 ZoÚ). Rozvahový den je den, kdy účetní jednotky uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují kposlednímu dni účetního období, v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku. Za účetní období je považováno období dvanácti po sobě následujících měsíců. Pro podstatnou většinu účetních jednotek je tímto obdobím kalendářní rok. Takže sestavují účetní závěrku k 31. prosinci. Účetní jednotky si mohou zvolit za své účetní období hospodářský rok. Hospodářský rok je účetní období, které začíná prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Zákon o účetnictví umožňuje účetním jednotkám sestavit účetní závěrku v průběhu účetního období, pokud to vyžadují zvláštní předpisy. Jedná se o “mezitímní účetní závěrku“. V tomto případě se neuzavírají účetní knihy, ale provádějí se inventarizace, protože jejím účelem je „pouze“ vyjádřit stav vykazovaný k určitému datu. Mezitímní účetní závěrka je prováděna například při ukončení účasti společníka ve společnosti nebo při změně právní formy společnosti. Tato závěrka se sestaví podle zvolených metod konsolidace a podává uţivatelům informace o konsolidačním celku, kterým je skupina účetních jednotek. Pojem konsolidované účetní závěrky a povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku charakterizuje § 22 a §23a ZoÚ. Podmínky jsou upraveny v § 62 aţ § 67 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Podle § 18 odst.1 ZoÚ je účetní závěrka nedílný celek tvořený rozvahou, výkazem zisku a ztrát a přílohou, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku ztrát.

Rozvaha je bilančně uspořádaný přehled aktiv (majetku) na jedné straně a zdrojů financování (vlastní a cizí zdroje) na straně druhé. Zdroje financování se nazývají pasiva. Uspořádání a označení položek rozvahy je stanoveno v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb.

K účetní závěrce musí být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky. Připojením uvedeného podpisového záznamu se považuje účetní uzávěrka za sestavenou.

Advertisements

Spotřební daně jsou historicky nejdůležitější nepřímé daně

S daněmi ze spotřeby se setkáváme všichni, ale někteří se potýkají nejen s těmi obecnými, ale i se zcela konkrétními, selektivními spotřebními daněmi. Jak to s nimi vypadá? Selektivní spotřební daně se jinak nazývají teké akcízy.

Selektivní spotřební daně patří a historicky patřily již v dobách minulých k nejdůležitějším nepřímým daním. Aby v nich měla společnost pořádek, je třeba aby měla pořádek také ve vedení účetnictví a daňové evidence. Role selektivních spotřebních daní od roku 1967 postupně klesá. Důvodem je zavedení všeobecné spotřební daně DPH, která zdaňuje spotřebu komplexně. Avšak i přes tento trend důležitost selektivních spotřebních daní je nepopiratelná. V daňových systémech se vyskytuje určitá skupina výrobků, která podléhá všeobecné spotřební dani a navíc je podrobena další selektivní spotřební dani. Tyto komodity se potom odlišují od ostatních výrobků svým výrazně vyšším daňovým zatížením. Na rozdíl od vícerázových obratových daní se v naprosté většině případů spotřební daně vybírají jednorázově u výrobce, platby nejsou stanoveny v procentech, ale pevnou částkou na jednotku množství.

Selektivní spotřební daně jsou i v České republice. Spotřební daně z vybraných druhů zboží (akcízy) patří mezi nejstarší daně. Mají selektivní charakter, neboť postihují pouze některé vybrané výrobky. Nejvýznamnějšími spotřebními daněmi jsou daň z tabáku, alkoholických nápojů, pohonných hmot a z energetických produktů. Díky vysoké sazbě daně vytváří významný výnos veřejného rozpočtu. Výnosnost spotřebních daní je ještě umocněna technikou zjištění daně z přidané hodnoty vzhledem k tomu, že všeobecná spotřební daň je vypočítávána z ceny včetně spotřební daně. Akcízy se uvalují na zboží, které má dlouhodobou neměnnou spotřebu a vykazuje nepružnou cenovou elasticitu poptávky a nabídky. Touto vlastností zaručuje poměrně snadno odhadnutelný a stabilní daňový výnos veřejných rozpočtů. Předmětem daňe jsou výrobky vyvezené a vyrobené na území, zemí Evropské unie. A jedná se o vybrané výrobky, jako je líh, topné oleje, tabákové výrobky, pivo, víno a meziprodukty vína.

Jaké jsou hlavní důvody zavedení spotřební daně? Jednak je účelem odrazení lidí od škodlivé spotřeby, kdy daň má být jakousi „pokutou“, která má uhradit zvýšené náklady společnosti (léčba alkoholiků, kuřáků) a za druhé pak jde o příliv peněz do státní pokladny. Dva výše uvedené argumenty si však stojí v protikladu. Jestliže vysoká daň odradí populaci od spotřeby zdaněného zboží, není možné, aby byly zároveň výnosově stabilní. Nevýhody spotřební daně jsou následující a jde především o dva problematické důsledky daně. Prvním problémem je distorzní působení selektivní daně, druhým pak regresivní dopad daně. Distorzní působení vede k neefektivní alokaci zdrojů. Akcízy mění relativní ceny zdaněných a nezdaněných statků, což v případě nenulové elasticity poptávky a nabídky vyvolá substituci spotřebitelů a výrobců. Čím je elasticita větší, tím větší nastane substituce a neefektivnost. Regresivní dopad daně plyne ze skutečnosti, že spotřeba alkoholických nápojů, tabáku, ale také výrobků z ropy není proporcionální důchodům poplatníků, nýbrž že je na ni z menších důchodů určen větší podíl. Vysoké selektivní spotřební daně pak mohou

S účetnictvím i dalšími administrativními potřebami firmy si nejlépe poradí specialisté!

Účetní poradenství nabízí v současnosti mnoho větších i menších společností a je jen s podivem, že ostatní podnikatelé jejich služby nevyužívají z daleka tak intenzivně, jak by mohly a jak by to bylo pro obě strany výhodné.

Podobná situace je i u problematiky, která řeší clo a celní služby. Přestože dnes už si službu celní deklarace neřeší lidé sami a nechávají to na dopravncíh společnostech, specialisté řešící administrativu i tady mají poměrně velký prostor pro uplatnění. A bylo tomu tak i v historii, od poválečných dob a nástupu totalitního řežimu. Československo bylo jedním ze zakládajících členů mezinárodní úmluvy GATT, a tak nebylo možné celní správu zcela zrušit. V roce 1952 tak došlo k formálnímu obnovení celní správy, nicméně její činnost byla zaměřena zcela jiným směrem a celnictví tak bylo vykonáváno jen formálně (mezi nové hlavní činnosti celní správy patřilo např. zabránění vývozu valut z našeho území, zabránění nelegálního vstupu/výstupu osob v zásilkách apod.). Celní sazebník přijatý v roce 1947 byl posléze výrazně ovlivněn měnovou reformou, ke které došlo 1. června 1953; v důsledku toho musely být upraveny celní sazby. Ostatně tento sazebník obsahoval i velmi zajímavé, až zarážející, sazby cla. Zboží určené k exportu bylo od cla osvobozeno. ′′Celní sazebník pro import byl postaven na specifickém cle, které se vztahovalo k čisté váze zboží nebo k určité měrné jednotce zboží (např. za kus). Kupříkladu rozhlasové přijímače se vyclívaly smluvní sazbou 1 295 Kčs za 100 kg, motorová osobní vozidla smluvní sazbou 420 Kčs za 100 kg, jízdní kola se vyclívala smluvní sazbou 140 Kč za kus. Velmi výjimečně se objevilo clo vypočítané z ceny. Letadla se smluvní sazbou 40 % z ceny, punčochy a ponožky 25 % z ceny.′′

Celnictví v Československu bylo od 50. let do konce let 60. pouze formální záležitostí bez výrazného významu. Obchod se zahraničím byl centrálně regulován a ve své podstatě se jednalo o monopol – veškerý zahraniční obchod mohly provádět pouze státem zřízené podniky zahraničního obchodu. Clo nebylo od roku 1957 celní správou vyměřováno ani vybíráno a podniky zahraničního podniku ho pouze 4krát ročně odváděly podle předem daného plánu. Navíc pokud se neplnily plány, clo bylo dotováno z účtu přídělu na plánované ztráty. Clo tedy pozbylo své funkce cenotvorného faktoru, neplnilo ani regulační, ani ochrannou funkci. Clo bylo v té době vybíráno pouze u neobchodního zboží, nicméně možnost vycestovat do zahraničí byla natolik minimální, že vliv tohoto vybraného cla byl zcela zanedbatelný. Období konce 60. let bylo ve znamení určitého uvolnění v celé československé společnosti. Objevily se také snahy o ekonomické reformy a komunistická strana v čele s Alexanderem Dubčekem slibovala „socialismus s lidskou tváří“. Uvolnění nastalo i v možnostech cestování do zahraničí. V roce 1967 převzalo Československo systém nomenklatur Bruselského celního názvosloví (byl vytvořen převodní klíč k celnímu sazebníku). Nicméně veškeré snahy o změny ve společnosti byly razantně ukončeny vpádem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Naplno se zaostalost celnictví v tehdejším Československu projevila po podepsání mezinárodní obchodní smlouvy s Finskem o bezcelní výměně zboží v 70. letech.

Že bylo v minulosti lépe? Z pohledu na problematiku cla to tak nevypadá.

Starší lidé mají velmi často tendence vzpomínat, jak bylo v minulosti lépe, jak se jim lépe dařilo a život byl snazší. Ve skutečnosti, ale všechny parametry hovoří jasně, svět jde kupředu a doba je čím dál příjemnější a pohodlnější. Vidět to můžeme na všem, na cenách, na nabídce zboží i na tak tradičním prostředku státu, jako je clo.

Zatímco dnes díky Evropské unii jenom vybrané firmy řeší Intrastat, v minulosti byla situace mnohem nepřehlednější a nepříjemnější. Koncem 19. století začalo mít clo opět význam ochranářské politiky. Nebylo to typické jen pro Rakousko-Uhersko, stejné chování se projevovalo ve většině evropských států přechodem od volného obchodu k autonomním celním tarifům. Tato situace pokračovala až do 1. světové války. Nově vzniklá samostatná Československá republika převzala celý správní systém a právní řád z rozpadnuvšího se Rakouska-Uherska na základě zákona Národního výboru č. 44, jenž byl přijat dne 28. 1. 1919. V platnosti tak zůstal celní a monopolní řád (datovaný vznikem do roku 1835) a celní sazebník (přijatý v roce 1906). Postupně se pak předpisy novelizovaly dle konkrétních potřeb Československa. Po první světové válce se v řadě evropských zemí vedla hospodářská politika v duchu merkantilismu. Vnějšími projevy tak byla nechuť k mezinárodnímu obchodu, protekcionářství a ochranářství vlastního trhu spojené s obavami z vývozu surovin. Častým jevem, tak byly přímo administrativní zákazy dovozu a vývozu zboží namísto používání cel. Nejiná byla i situace v Československu, kde byla vyhlášena všeobecná kontrola zahraničního obchodu. Každý vývoz a dovoz byl podmíněn vydáním povolení (státního, respektive syndikátního). Tato politika se však během krátké doby ukázala jako kontraproduktivní a situace vyústila v návrat k celním opatřením.

V polovině 20. let minulého století, se ale čím dál více začaly objevovat názory prosazující odbourání ochranářských opatření, které zamezovaly rozvinutí mezinárodního obchodu. V důsledku toho byla roku 1927 přijata Mezinárodní úmluva o zrušení dovozních a vývozních zákazů. Československo se stalo signatářem na konci roku 1927. Ve stejné době byl přijat nový celní zákon (zvaný též Martincův celní zákon) a vydán nový Československý celní sazebník. Jednalo se o jeden z nejmodernějších celních zákonů, pojetí cla zde splňovalo úkoly fiskální i ochranné. Snahy o liberalizaci světového obchodu však vzaly za své s hospodářskou krizí na přelomu 20. a 30. let minulého století. Druhá světová válka pak definitivně na několik let zcela zásadně narušila obchodní spolupráci mezi evropskými státy. Konec války znamenal pro Československo návrat k předválečnému stavu – dekretem prezidenta Eduarda Beneše č. 25/1945 Sb. bylo stanoveno, že na celním území Československa jsou platné celní předpisy tak, jaký byl stav ke dni 29. září 1938. Dva roky poté byl přijat nový celní sazebník, nicméně komunistický převrat v únoru 1948 znamenal konec liberalizace zahraničního obchodu. Během krátké doby došlo k téměř kompletnímu uzavření státních hranic, celní správa byla vyňata z kompetence ministerstva financí a byla začleněna pod Národní výbory. Centrální vládní orgány se snažily o likvidaci celní správy a finanční stáže, na počátku 50. let byla skrze politické čistky většina předválečných celníků a příslušníků finanční stráže propuštěna ze státní služby.

Kdo hledá, najde. Účetní poradenství i odborníky na clo a celní služby.

Hledání specialisty, který by měl dostatečně široký rozhled aby nám dokázal poradit s problémy, které se v účetní praxi běžně vyskytují ale jsou natolik neobvyklé, že se s nimi podnik setká jen jednou za velmi dlouhou dobu, není zase tak složité. Účetní poradenství dnes už nabízí skutečně hodně specialistů.

Horší to je, pokud potřebujete experta, který se vyzná i tehdy, kdy je na pořadu dne clo a celní služby. Takový člověk se především musí orientovat nejen v domácích zákonech, ale také v nástrojích společné celní politiky Evropské unie, které jsme součástí.

Jako nástroje celní politiky používá EU jednak různá obchodní a politická opatření při dovozu nebo vývozu zboží. Jednak to jsou tzv. nesazební nástroje, a pak sazební nástroje, označované také jako tarifní. Tyto nástroje se ovšem dají rozdělit i na tzv. defenzivní a ofenzivní. ′′Mezi defenzivní spadají antidumpingová opatření, která umožňují omezit dovoz zboží v případě, že ho jeho výrobce nabízí za cenu nižší než je běžná cena těch samých výrobků na jejich domácím trhu, nebo je-li vývoz dotován. Defenzivní obchodní opatření lze použít jen v případech, kdy dovozy do EU způsobují nebo hrozí způsobit materiální újmu výrobnímu odvětví v EU, a lze prokázat příčinnou souvislost mezi dovozy a újmou. Mezi ofenzivní opatření patří tzv. nařízení o obchodních bariérách, které umožňuje EK podat stížnost vůči třetí zemi, pokud tato nedodržuje své závazky v obchodní oblasti dané v rámci WTO nebo v rámci bilaterální dohody. Mezi nesazební opatření patří například množstevní kvóty, přímé zákazy dovozu a nebo vývozu konkrétního produktu, veterinární požadavky, fytosanitární požadavky, požadavky na ochranu životního prostředí, zdraví, a další kvalitativní a kvantitativní podmínky kladené na zboží k mezinárodnímu obchodu.

Tarifní nebo li sazební nástroje celní politiky EU mají následující podobu. Jedná se o celní sazby, případně o osvobození od cla, o celní preference a celní kvóty. Celní sazby mohou být valorické (procentuální sazba aplikovaná na celní hodnotu), specifické (celní sazba stanovená na určité množství, na určitou měrnou jednotku) a konečně kombinované (kombinace obou výše zmíněných). Zvláštní postavení má tzv. zemědělský komponent, což je specifická část celní sazby vyjádřená symbolem EA. Jedná se o kód, který se stanoví na základě podílu mléčného tuku, bílkoviny, glukózy a sacharózy v daném výrobku.

Optimalizace personálního obsazení sebou nese nejen přínosy, ale i rizika a hrozby

Přichází nový rok a vzhledem k tomu, že ekonomika funguje, vás může napadnout optimalizace personálního obsazení na nerůznějších pozicích. Právě teď je ideální doba na to “omladit” kolektivy a nejen díky vedení účetnictví Praha posunout svou společnost na vyšší úroveň. Jak ale zajistit, aby bývalí zaměstnanci v pořádku odešli a nezpůsobili zbytečné problémy?

Předně, je to otázka personalistů a mzdové účetnictví. Právě na mzdové účtárně leží hlavní zátěž korektnosti procesu ukončení pracovního poměru. Účtárna musí udělat nejrůznější kroky, jako třeba do 8 dnů po ukončení zaměstnání vystavit a odeslat příslušné správě sociálního zabezpečení „Oznámení o skončení zaměstnání“ a provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o ukončení zaměstnání. Také musí na žádost zaměstnance vystavit do 8 dnů od obdržení žádosti, potvrzení o výši vyměřovacích základů, z nichž bylo odvedeno pojistné na zdravotní pojištění, pojistné na nemocenské a důchodové pojištění. Dále je třeba ve lhůtě 10 dnů od podání žádosti zaměstnance vystavit doklad „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků a o sražených zálohách na daň“, kopii dokladu archivovat ve spisu zaměstnance. Na žádost zaměstnance musí mzdová účtárna dále vystavit do 15 dnů ode dne podání žádosti, pracovní posudek. Zaměstnavatel má právo vydat posudek nejdříve 2 měsíce před skončením pracovního poměru; nesouhlasí-li zaměstnanec s obsahem pracovního posudku, může se ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se o jeho obsahu dozvěděl, domáhat u soudu, aby ho zaměstnavatel přiměřeně upravil. Do jednoho týdne po skončení pracovního poměru musí zaměstnavatel oznámit soudu, který nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, že povinný přestal v organizaci pracovat a zaslat soudu vyúčtování srážek. Do jednoho měsíce po skončení pracovního poměru vyplnit evidenční list důchodového pojištění (ELDP) a do 30 dnů od dne zápisu údajů tento evidenční list odevzdat na příslušnou správu sociálního zabezpečení. Zaměstnavatel hlavně musí zajistit podepsání ELDP zaměstnancem, pověřeným pracovníkem zaměstnavatele a opatřit razítkem organizace. Kopii ELDP ve stejném termínu předat zaměstnanci a další kopii archivovat u zaměstnavatele po dobu tří let následujících po roce, kterého se týká, a na konec uzavřít osobní spis, vytisknout mzdový list a uložit mzdový list do archivu.

Poraďte si sami? S novými možnostmi už účetnictví metodou pokus omyl řešit nemusíte.

Kde jsou ty doby, kdy jste každý administrativní úkon týkající se vašeho podnikání řešili sami, s hlavou v dlaních a sehnutí nad stohem papírů a předpisů? Pokud ještě pořád žijete v podobné nezávidění hodné situaci, je nejvyšší čas to změnit a posunout se dál, směrem k profesionalitě. Účetní poradenství a využití této skvělé služby vám pomůže zorientovat se a pochopit, co je a co není pro vaše podnikání zásadní.

Mimo jednoduchého podvojného účetnictví a vedení daňové evidence ale mohou odborníci poradit i v mnoha dalších oblastech jak podnikání, tak v osobním životě. Vždyť kdo nikdy neobjednával a nenakupoval zboží ze zahraničí? V takovém případě jste jistě rádi ocenili clo a celní služby které vám nabídl váš dopravce, ochotný zastupovat vás v procesu celní deklarace.

Clo (latinsky theloneum) se dá všeobecně definovat jako veřejná dávka, jež je placena za zboží, které přechází přes celní hranice určitého státu. Přesnější definici nám nabízí právní teorie, podle které Clo je povinná platba sui generis, stanovená právními předpisy, která je vybírána v přímé souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici od osob, které zboží dovážejí, resp. vyvážejí, nebo od osob, pro které je takovéto zboží dováženo nebo vyváženo. Pojem celnictví lze blíže všeobecně charakterizovat jako činnost celníků, celních orgánů a celé celní správy a Zákon č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky, který problematiku komplexně řeší, definuje tento pojem jako plnění úkolů celními orgány podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů, včetně plnění úkolů při správě daní a poplatků podle zvláštních právních předpisů a při správě cel. Celní politika představuje souhrn principů, právních norem a jiných opatření v celní oblasti a je nedílnou součástí zahraniční obchodní politiky státu. Může být ochranářská a omezovat zahraniční obchod za použití vysokách cel, nebo může být volná. Předložením zboží k celnímu řízení se rozumí oznámení celním orgánům učiněné stanoveným způsobem, že zboží bylo přepraveno na celní úřad nebo jiné místo určené nebo schválené celními orgány. Tak zvané celní prohlášení je úkon, jímž osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu.

Clo není žádná novinka, trápilo už podnikatele ve středověku

Clo je starodávný vynález, který měl za úkol do pokladny státu přinést maximální možné výnosy. Snaha zpoplatnit přechod zboží přes hranice je stará jako civilizace sama a jestli si dnes zoufáme, že to je nepříjemné, jen těžko si dokážeme představit problémy, které by nám dělalo celní uspořádání běžné v něktré z minulých epoch. Byly doby, kdy se clo platilo nejen při přechodu vnějších hranic, ale i na vnitřních hranicích regionů státu a při vstupu do měst. A to už nebyl levní špás. Jak to vypadalo?

Historie cla je dlouhá a jestli nás dnes trápí Intrastat, jsme vlastně šťastnými podnikateli. Už ve středověku panovník propůjčoval za odměnu správu a výnosy některých cel a mýt vrchnosti církevní i světské. S tím souvisely pro obmyšlené i povinnosti, které ale nebyly vždy řádně plněny. Způsob a výši vybíraných poplatků za dovážené zboží na území Českého státu upravovali vydáváním privilegií – listin, mandátů, patentů, výnosů a jiných předpisů prakticky všichni panovníci a vládci. Přemyslovci počínaje, pokračujíc Lucemburky, Jagellonci i Habsburky. Války husitské a následné zápolení o trůn se neblaze odrazily na hospodářství země. Panovníci proto, ve snaze zachránit si cash flow, nebo alespoň vylepšit si svoji pokladnu, proto zřizovali další a další cla. K nápravě finančních záležitostí státu a reorganizaci celnic přikročil počátkem 16. století Ferdinand I. Habsburský. Roku 1527 založil pro správu finančních záležitostí všech zemí Koruny české, radu komory královské, krátce zvanou komora královská. Česká komora královská spravovala výběr všech berních a královských příjmů. Zanikla při reorganizaci správy státních financí roku 1749. Celním mandátem nařídil Ferdinand roku 1558, aby se clo platilo nejen v Praze, ale i ve všech městech královských a mnoha dalších městech poddanských. Po třicetileté válce která měla nejen na obchod a obyvatelstvo devastující vliv se začalo pomalu probouzet hospodářství. Znovu přijížděli cizí obchodníci. Bylo třeba opět zavést pořádek do zcela rozvrácené celní a mýtní soustavy. Čechy a Morava byly rozděleny do deseti celních obvodů; českobudějovického, chebského, chomutovského, jabloneckého, německo-brodského, prachatického, přísečnického, tachovského, trutnovského a vysokomýtského. Hustota sítě celnic a výběrčích stanic na hranicích v 16. – 17. století byla rozdílná. Větší byla na hranici s německy hovořícími zeměmi, menší na hranici česko-moravské. Průběžně tedy v sedmnáctém století probíhaly revize počtu výběrčích míst, celnic a mýtnic. Jednak šlo o přirozený proces odstraňování trafik a také se jednalo o změny vynucené merkantilisty. Počátkem 18. století nařizuje vídeňská vláda revizi cel a mýt, a ta mýta a celní překážky, která neměla právní podklad od krále, byla zrušena. Částečné uklidnění vnitřního i zahraničního obchodu přinesl celní řád a celní sazebník pro země Koruny české z roku 1751 a následně vydání jednotného celního řádu pro české, alpské a polské země (země neuherské) roku 1775 a úpravou výběru cel a ochrany území. Prohibiční celní politika jednotlivých zemí monarchie postupem času začala bránit rozvoji zahraničního obchodu. Nevyplatilo se cokoli vyvážet nebo dovážet a ekonomika stagnovala. Proto bylo třeba to nějak vyřešit. Nárůst pašeráctví, černého obchodu a šedé ekonomiky v průběhu napoleonských válek a po nich podnítil vznik pomocných finančních orgánů celníků, takzvané finanční stráže.

Co je to vlastně ten Intrastat?

Cla bývala v minulosti nevyhnutelná ale od té doby, co jsme členy Evropské unie, je to o něco jednodušší. Cla se platí pouze při dovoz z tak zvaných třetích zemí a pokud obchodujeme jen s dalšími členskými státy Evropské unie, nemusíme ho vůbec řešit a pokud, tak jen formou vykazování pro Intrastat. Co to ale ten Intrastat vlastně je?

Intrastat je systém, který je podobně jako spotřební daň v každém státě trochu jiný, ale přitom je všude. Co to je Intrastat? S Intrastatem se v soukromém sektoru setkávají převážně účetní nebo jiní administrativní pracovníci. Je to systém sběru a zpracování dat pro statistiku obchodu se zbožím mezi členskými státy, zahrnující i sběr údajů o pohybu zboží, které přímo předmětem obchodu mezi obchodními partnery z různých členských států není. Do Intrastatu se vykazují údaje o pohybu zboží mezi Českou republikou a ostatními členskými státy. Jde o zboží, které skutečně přestupuje státní hranice České republiky, s výjimkou případů, kdy se zboží zdržuje na území České republiky jen dočasně z důvodů dopravních nebo jedná-li se o některé zvláštní druhy a pohyby zboží.Vykazují se tedy údaje o zboží, které přechází hranice mezi Českou republikou a jinou zemí Evropské unie. V případě, kdy zboží putuje z České republiky do jiné země EU, se jedná o tzv. odeslání a v opačném případě jde o tzv. přijetí (pohyb zboží ze země EU do ČR). Tyto údaje se vykazují měsíčně v tzv. hlášení. K vyplnění tohoto hlášení se nejčastěji používají údaje, které společnosti naleznou ve své evidenci pohybu zboží a zásob, ve svém účetnictví nebo v daňové evidenci. Jsou to především údaje na smlouvách, objednávkách, dopravních dokladech a samozřejmě přijatých a vydaných fakturách.

Kdo využije Intrastat?

Data získaná z Intrastatu jsou každý měsíc předávány Eurostatu což je Evropský statistický úřad, kde jsou dále zpracovány a zpřístupněny pro jejich další využití.

Kdo a jakým způsobem tyto údaje využívá? Tím, kdo využije údaje z Intrastatu asi nejvíce jsou právnické a fyzické osoby, které je používají ke zjištění jejich podílu na trhu, zjištění cen, nebo pro nalezení nových trhů. Tato data jsou důležitá také pro Evropskou komisi, která využívá data pro zjištění integrace vnitřního trhu, pro vydání antidampingových opatření nebo pro tvorbu evropské obchodní a zemědělské politiky. Pro ekonomické účely používá ůdaje Český statistický úřad, který využívá data Intrastatu pro sestavení národních účtů. Podobně Ministerstvo průmyslu a obchodu používá data Intrastatu pro vedení hospodářské politiky a Česká národní banka využívá data k sestavení platební bilance. Intrastat využívá i mnoho externích subjektů, které se zajímají o pozici České republiky v rámci obchodu mezi zeměmi Evropské unie. Jedná se o rlzné rankingové agentury, mezinárodní společenství, potenciální investory, dovozce a státy. Data se hodí všem a proto je Intrastat povinný. Povinnost určují právní úpravy, právní úprava týkající se oblasti Intrastatu se dělí na dvě části. Jednak to je nařízení Evropské unie a dále pak, a to hlavně, právní předpisy České republiky. Základními nařízeními Evropské unie jsou nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy a nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, pokud jde o seznam zboží vyňatého ze statistiky, předávání informací daňovými úřady a posuzování kvality.

Účetní poradenství dosáhne i tam, kam by vás to nenapadlo

Žijeme v moderní době a víme, co je to outsorcing a nebojíme se ho použít. Když si nevíme rady, u odborníka si objednáme účetní poradenství a dostaneme maximum informací které nám pomohou se rozhodnout. Dokážete si však představit, že v minulosti tomu bylo jinak? Že některé věci musel každý řešit sám a neby, kdo by mu poradil?

Jednou z hostorických potřeb podnikatelů a překážek v jejich činnosti je clo. Zatímco dnes si bez problému objednáme službu celní deklarace a nic neřešíme, v minulých stoletích to zdaleka nebylo tak růžové a snadné. Jak vypadalo clo v českých zemích v devatenáctém a dvacátém století?

Roku 1834 vznikl německý celní spolek. Bohuže, kvůli nejednotnosti názorů politických špiček Rakouska nebyla účast podunajské monarchie v tomto spoluku možná a neprošla. V roce 1848 nahradila vrchnostenskou (feudální) správu správa státní. Nový systém státní správy odpovídal požadavkům začínající průmyslové výroby. Byly vybudovány nové centrální orgány monarchie, ministerstva, oblast celnictví spravovalo ministerstvo financí. Pro jednotlivé země rakouského mocnářství byla utvořena zemská finanční ředitelství. Správu nepřímých daní, poplatků, cel a státních monopolů vykonávaly okresní komorní (kamerální) důchodkové správy, přeměněné v roce 1855 na okresní finanční ředitelství (ta řídila celní úřady i finanční stráž). Systém výkonu celní správy převzala po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 Československá republika. I za první republiky bylo nejvyšší instancí celní správy ministerstvo financí. Celní službu zajišťovaly celní úřady, ostrahu státní hranice a vedlejší celní činnosti prováděla finanční stráž. Rozvoj letecké dopravy si vyžádal v průběhu třicátých let zřízení celních letišť v Praze, Brně a Mariánských Lázních, kam nejčastěji přistávaly letadla ze zahraničí. Období první republiky bylo ukončeno okupací a 1. října 1940 byl začleněn Protektorát Čechy a Morava do celní unie s Německem. Po druhé světové válce byla obnovena celní správa podle modelu první republiky.

Poválečná historie

Na konci roku 1948 bylo rozhodnuto o výkonu celní správy národními výbory a už v roce 1949 byla zrušena finanční stráž. Výkon celnictví pod národními výbory se však vůbec neosvědčil a celnictví přešlo z původního ministerstva financí do resortu ministerstva zahraničního obchodu. Z potřeb státu v roce 1952 byly položeny základy nové, dvoustupňové, organizační struktury celní správy. Výkon v oblasti celnictví byl podobně jako jinde přizpůsoben sovětskému modelu. Celní správa vykonávala kontrolní činnosti zejména pro statistické účely. Fiskální úkony byly potlačeny na minimum. Celní správě zůstaly pouze dva stupně řízení. Součástí ministerstva zahraničního obchodu byla Ústřední celní správa, která řídila celnice. Celnic bylo na území Československé republiky vytvořeno 86. Po vytvoření krajů v roce 1960 byl snížen počet celnic na 40.Vytvoření československé federace v roce 1968 si vyžádalo úpravy i v celní správě. Byla vytvořena dvě celní ředitelství (CŘ). Pro Českou socialistickou republiku v Praze, pro Slovenskou socialistickou republiku v Bratislavě. Obě řídila Ústřední celní správa, která byla integrální součástí federálního ministerstva zahraničního obchodu. Celní ředitelství řídila celnice ve své části federace. Celnic bylo na území federace celkem 38. Součástí celnic byly celní odbočky. V tomto upořádání setrvala celní správa až do listopadu 1989. Nová politická situace po listopadu 1989 si vynutila další změny v celém správním aparátu státu.