Spotřební daně jsou historicky nejdůležitější nepřímé daně

S daněmi ze spotřeby se setkáváme všichni, ale někteří se potýkají nejen s těmi obecnými, ale i se zcela konkrétními, selektivními spotřebními daněmi. Jak to s nimi vypadá? Selektivní spotřební daně se jinak nazývají teké akcízy.

Selektivní spotřební daně patří a historicky patřily již v dobách minulých k nejdůležitějším nepřímým daním. Aby v nich měla společnost pořádek, je třeba aby měla pořádek také ve vedení účetnictví a daňové evidence. Role selektivních spotřebních daní od roku 1967 postupně klesá. Důvodem je zavedení všeobecné spotřební daně DPH, která zdaňuje spotřebu komplexně. Avšak i přes tento trend důležitost selektivních spotřebních daní je nepopiratelná. V daňových systémech se vyskytuje určitá skupina výrobků, která podléhá všeobecné spotřební dani a navíc je podrobena další selektivní spotřební dani. Tyto komodity se potom odlišují od ostatních výrobků svým výrazně vyšším daňovým zatížením. Na rozdíl od vícerázových obratových daní se v naprosté většině případů spotřební daně vybírají jednorázově u výrobce, platby nejsou stanoveny v procentech, ale pevnou částkou na jednotku množství.

Selektivní spotřební daně jsou i v České republice. Spotřební daně z vybraných druhů zboží (akcízy) patří mezi nejstarší daně. Mají selektivní charakter, neboť postihují pouze některé vybrané výrobky. Nejvýznamnějšími spotřebními daněmi jsou daň z tabáku, alkoholických nápojů, pohonných hmot a z energetických produktů. Díky vysoké sazbě daně vytváří významný výnos veřejného rozpočtu. Výnosnost spotřebních daní je ještě umocněna technikou zjištění daně z přidané hodnoty vzhledem k tomu, že všeobecná spotřební daň je vypočítávána z ceny včetně spotřební daně. Akcízy se uvalují na zboží, které má dlouhodobou neměnnou spotřebu a vykazuje nepružnou cenovou elasticitu poptávky a nabídky. Touto vlastností zaručuje poměrně snadno odhadnutelný a stabilní daňový výnos veřejných rozpočtů. Předmětem daňe jsou výrobky vyvezené a vyrobené na území, zemí Evropské unie. A jedná se o vybrané výrobky, jako je líh, topné oleje, tabákové výrobky, pivo, víno a meziprodukty vína.

Jaké jsou hlavní důvody zavedení spotřební daně? Jednak je účelem odrazení lidí od škodlivé spotřeby, kdy daň má být jakousi „pokutou“, která má uhradit zvýšené náklady společnosti (léčba alkoholiků, kuřáků) a za druhé pak jde o příliv peněz do státní pokladny. Dva výše uvedené argumenty si však stojí v protikladu. Jestliže vysoká daň odradí populaci od spotřeby zdaněného zboží, není možné, aby byly zároveň výnosově stabilní. Nevýhody spotřební daně jsou následující a jde především o dva problematické důsledky daně. Prvním problémem je distorzní působení selektivní daně, druhým pak regresivní dopad daně. Distorzní působení vede k neefektivní alokaci zdrojů. Akcízy mění relativní ceny zdaněných a nezdaněných statků, což v případě nenulové elasticity poptávky a nabídky vyvolá substituci spotřebitelů a výrobců. Čím je elasticita větší, tím větší nastane substituce a neefektivnost. Regresivní dopad daně plyne ze skutečnosti, že spotřeba alkoholických nápojů, tabáku, ale také výrobků z ropy není proporcionální důchodům poplatníků, nýbrž že je na ni z menších důchodů určen větší podíl. Vysoké selektivní spotřební daně pak mohou

Advertisements

Jak a co podléhá spotřební dani? Není toho naštěstí moc.

Kdo se na trhu neorientuje, ten si často zbytečně láme hlavu s tím, jaké jsou jeho povinnosti a co vše musí pro úspěch svého podnikání zařídit. U spotřební daně tomu není jinak. Co je jejím předmětem, kdo ji platí a jak vniká daňová povinnost?

Při vedení účetnictví a danové evidence se často setkáte s tím, že se odborník bude ptát na to, jestli jste nebo nejste plátci daně z přidané hodnoty a spotřební daně. Předmětem spotřební daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropského společenství vyrobené nebo dovezené. Zákon o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, klasifikuje selektivní spotřební daně vybírané z minerálních olejů, z lihu, z piva, z vína, meziproduktů a z tabákových výrobků. V některých státech se vyskytují i další daně například daň z cukru, šumivých nápojů, cementu, a některé netradiční daně: z textilu, barviv, kosmetiky, turistiky. V méně vyspělých zemích existuje i zdanění luxusního zboží. Tohoto zdanění se vyspělé země v posledních letech vzdaly a řeší diferenční zdanění u těchto výrobků sazbou daně z přidané hodnoty.

Kdo je plátce daně? V zákoně o spotřebních daních, je vymezen plátce jako právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem, které vznikla povinnost přiznat spotřební daň a samozřejmě zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných komodit do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Daňovým skladem se rozumí prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém provozovatel vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá. Podle sídla nebo místa pobytu plátce daně vykonávají správu daní příslušné celní orgány. V zákoně o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, je vznik daňové povinnosti spojen s výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo při dovozu vybraných výrobků do tohoto území. Spotřební daň tak vzniká na vstupu těchto produktů do prostoru Evropského společenství. Přiznat a zaplatit daň v dané lhůtě vzniká v okamžiku, kdy je daný výrobek vložen do volného daňového oběhu. Výrobky, které spotřební dani nepodléhají, jsou od této daně osvobozeny. Jejich dovoz pak těmto podmínkám logicky nepodléhá. Pro vybrané výrobky se za zdaňovací období považuje kalendářní měsíc.

Právní základ pro harmonizaci v oblasti spotřebních daní vychází ze Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. Tato smlouva opravňuje Radu přijímat rozhodnutí, která směřují ke sladění právních předpisů týkajících se akcízů. Vláda zdůvodňuje existenci spotřebních daní snahou o omezování škodlivé spotřeby, navíc představující stabilní daňový výnos. Selektivní spotřební daně jsou v zemích Evropské unie harmonizovány, neboť se promítají do cen a mohou se tak stát překážkou volného obchodu mezi státy Unie. Pokud by k harmonizaci nedošlo, rozdílná daňová zátěž by vedla k narušení hospodářské soutěže. Harmonizovány jsou předměty daní, jejich základy a sazby, a také daňová administrativa. Na počátku bylo zásadním problémem stanovit okruh komodit, které by byly podrobeny selektivní spotřební dani, neboť v mnoha státech existoval rozdílný systém a byl zdaňován podstatně širší okruh výrobků. V roce 1972 směrnice stanovila povinnost členských zemí přijmout systém akcízů, jejichž předmětem jsou minerální oleje, lihoviny, tabák, pivo a víno.

Ani pečlivé vedení účetnictví někdy nestačí, zvláště když dojde na chyby ve spotřební dani

Spotřební daně tzv. akcízy jsou daně uvalené pouze na vybrané výrobky. Jde o výrobky nějakým způsobem zatěžující lidské zdraví nebo životní prostředí, proto je na ně uvalena kromě DPH i další daň, která se započítává do výše základu pro výpočet DPH. Jedná se o daně, které by měly omezit spotřebu těchto výrobků, ale zároveň jde o poměrně stabilní výnos státního rozpočtu. V průběhu jejich existence proběhlo mnoho změn jak v sazbách, tak v předmětu daně. Nyní jsou spotřebními daněmi zatíženy vybrané výrobky, jako je tabák alkohol a minerální oleje.

Při správném vedení účetnictví a daňové evidence obvykle se spotřebními daněmi nebývá problém, pokud nedochází ke snaze o daňové podvody. V současné době je to však jiné, vzhledem ke členství v EU a k tomu, že i spotřební daně podléhají společnému legislativnímu základu. Spotřební daně, stejně jako DPH, ovlivňují vzájemný obchod mezi státy EU. V rámci sjednocení trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže byla nutná harmonizace. Hlavním záměrem harmonizace spotřebních daní bylo sjednocení jednotlivých sazeb, aby nedocházelo k zvýhodnění domácích výrobků nulovými nebo velmi nízkými sazbami. Než došlo k harmonizaci, tak jak jí známe dnes, velkým problémem byla, zejména právě u spotřebních daní rozdílnost vnímání těchto daní jednotlivými státy. Sazby i základy daně především na alkoholické nápoje byly diferencované a řešilo se, jak tuto rozdílnost nejefektivněji upravit. Také stanovení okruhu vybraných výrobků, které budou harmonizovány v rámci celé EU, bylo velmi obtížné.

Harmonizovány byly základy daně a zavedla se také harmonizace v podobě minimálních sazeb spotřebních daní. Hlavním důvodem zavedení minimálních sazeb je historická odlišnost v systému zdanění jednotlivých selektivních daní ze spotřeby. V dnešní době není systém sbližování zdaleka v normě, státy i přes složitý proces stále používají velmi rozdílné sazby, vlivem daňové konkurence jsou ovšem nepřímo donuceny daně přizpůsobovat ostatním státům, jinak si budou zákazníci jezdit pro vybrané výrobky do země s nižší spotřební daní. Směrnice 72/43/EHS určila povinnost uvalit spotřební daně na výrobky, jako jsou minerální oleje, tabák, lihoviny, pivo a víno. Ostatní spotřební daně, které státy uvalovaly na jiné výrobky, měly být zrušeny, kromě několika, které nezasahují do volného obchodu a nejsou podrobeny hraničním kontrolám.

Je benzin škodlivý člověku, nebo se jedná o další podivnou spotřební daň v historii?

Systém spotřební daně podléhá v celé EU jednotným pravidlům. Stejně jako u DPH byl stanoven v oblasti spotřebních daní systém zdanění podle země spotřeby. Jde o systém, podle kterého se vybrané výrobky zdaňují v zemi, kde jsou spotřebovány jednotlivými národními sazbami.

Znamená to, že sice místně spadají spotřební daně do stejného druhu administrativy, jako je vedení účetnictví a daňové evidence, pokud ovšem jde o jednotlivce, který si v zahraničí vybraný výrobek zakoupí, pak sazba odpovídá zemi, ve které výrobek zakoupil, jedná se o systém zdanění v zemi původu, i kdyby faktická spotřeba proběhla na území jiného členského státu. Podle směrnice EHS byly stanoveny podmínky pro výběr daně, zpracování a přepravu, také byly zavedeny tzv. autorizované daňové sklady, ve kterých se vybrané výrobky pohybují v režimu podmíněného osvobození od daně v rámci celé EU bez povinnosti platit daň. Směrnice byla vytvořena především kvůli fungování jednotného vnitřního trhu, který zahrnuje volný pohyb zboží, jednotné vymezení výrobků podléhajících spotřební dani, sjednocení vzniku daňové povinnosti, kontrola daňových skladů, vytvoření jednotlivých předpisů o volném pohybu zboží a zřízení Výboru pro spotřební daně. Od roku 2010 byla tato směrnice nahrazena jinou horizontální směrnicí 2008/118/ES, která tu původní rozšiřuje o elektronický správní doklad, který by měl nahradit klasický papírový doklad. Dále jde o zavedení elektronického systému Excise Movement and Control System, který má za úkol kontrolovat výrobky v režimu podmíněného osvobození.

Zdanění minerálních olejů patří k nejvýnosnějším. Mezi minerální oleje podle směrnice řadíme motorové benzíny, motorovou naftu a dále všechny v zákoně neuvedené minerální oleje, které slouží jako palivo nebo pohonná hmota. Lehký topný olej, petrolej a zkapalněné ropné plyny. V roce 2003 došlo k rozšíření oblasti minerálních olejů, mezi které se zařadily energetické produkty, elektrická energie, uhlí a zemní plyn. Tato směrnice také obsahuje minimální sazby daně podle účelu jejich využití a v souladu s Kjótským protokolem podporuje snižování emisí. V rámci harmonizace daňových sazeb byla přijata další směrnice č. 2004/74/ES, která umožňuje některým státům EU aplikovat dočasně sníženou sazbu daně z energetických produktů a elektrické energie nebo dočasné osvobození od daně.

Správa spotřební daně už nevyžaduje dalšího zaměstnance

Spotřební daně jsou považovány za administrativní zátěž pro firmy a finanční zátěž pro spotřebitele. Jsou státem organizovaným nástrojem k omezování spotřeby toho zboží, které vykazuje negativní externality, anebo jsou zaváděny, aby zvýšily příjmy státního rozpočtu. Stát jimi reguluje ceny určitých komodit na trhu, u kterých chce omezit spotřebu a zároveň kontrolovat množství. Sama o sobě je spotřební daň nepříjemná především pro spotřebitele, ale administrativu a starosti navíc může přinést i prodejci nebo výrobci.

Spotřební daň je ověřený účinný prostředek ke snižování poptávky po zboží, které je považováno za škodlivé. Zejména v České republice, kde je trh velmi citlivý na cenu, tak může spotřební daň, která často tvoří více než 50 % z ceny zdaněného zboží, mít velký vliv. Poplatníky daně jsou ti, kteří výrobek kupují, spotřební daň je již obsažena v prodejní ceně výrobku. Plátci daně jsou pak výrobci a provozovatelé tzv. daňových skladů. Ale i ten, kdo prodává nebo skladuje větší množství sortimentu, na který je uvalena spotřební daň a není schopen dokázat, že na tomto zboží už spotřební daň byla zaplacena, je povinen ji zaplatit. Standardní vedení účetnictví a daňové evidence pak nemusí být dostatečné a je vždycky lepší obrátit se na odborníky, než pak zoufale lomit rukama.

Líh, pivo, víno a jeho meziprodukty, tabák a tabákové výrobky a minerální oleje, to jsou tzv. vybrané produkty, na které je uvalena spotřební daň. Pokud tedy dovážíte anebo vyrábíte některý z tohoto sortimentu ve množství vyšším než pro osobní spotřebu, je nutné registrovat se k placení spotřební daně a splnit požadavky na administrativu obchodu s takto vybranými produkty. Právě administrativa související se spotřební daní se může ukázat jako komplikace a je místem, ve kterém vznikají časté chyby. Proto není nikdy na škodu obrátit se na odborníky. Specializovaná společnost nejen že zajistí registraci daňového subjektu ke spotřební dani z minerálních olejů, lihu, piva, vína a meziproduktů a tabákových výrobků. Řeší dokumenty ke všem těmto produktům a vystaví potřebné elektronické průvodní doklady pro dovoz anebo transport, připraví podklady pro osvobození od daně i dokumenty nutné pro přeshraniční obchod. Nakonec, výrobky podléhající spotřební dani, před tím, než putují ke konečnému spotřebiteli, musí být opatřeny kontrolní páskou, tzv. kolkem.

Spotřební daně doplňují rozpočet státu o nezanedbatelnou částku

Pro málo který stát není jedním z cílů populace schopná reprodukce, populace zdravá bez vážných problémů, schoplná státu generovat dostatečné příjmy ve formě daní a minimální náklady. Bohužel ale, obyvatelé jako by nesouhlasili a snahu státu o jejich zdraví a zdravý životní styl státu bojkotují konzumací takových látek, které jim prokazatelně škodí. Stát se proto rozhodl omezit spotřebu takovcýh substancí a zabít dvě mouchy jednou ranou. Vysoká cena jako první překážka a navíc příjem do státního rozpočtu, to jsou pro stát spotřební daně.

Spotřební daň je nepřímou daní (tedy plátcem je výrobce, ale poplatníkem je konzument, na kterého jsou finanční dopady daně přesunuty). Spotřební daně má být pro stát jednak nástrojem k omezování spotřeby vybraných výrobků, ale také ke kontrole jejich množství a kvality na trhu. Stát prostřednictvím spotřebních daní reguluje ceny vybraných druhů zboží na trhu, a to těch druhů, u kterých chce omezit spotřebu. Spotřební daň uměle zvyšuje cenu a vybraný artikl tak činí pro spotřebitele méně dostupným, než by byl v opačném případě. I přesto, že administrativní náklady spojené se spotřební daní zatěžují především prodejce a výrobce (těm však ve vyrovnání se s výzvou pomůže odborná příprava a pečlivé vedení účetnictví a daňové evidence), finanční břemeno daně reálně nese na svých bedrech spotřebitel. Spotřebitelé v České republice jsou velmi citliví na cenovou hladinu a trh vykazuje vysokou cenovou elasticitu. Spotření daň tady často tvoří i více než polovinu z konečné ceny zboží po zdanění. Kombinace citlivosti na cenu se ukazuje být velkou výhodou protože efekt snížení poptávky po takto zdaněném zboží je ještě výraznější, než v jiném případě. Není však vhodné zapomínat na to, že pro stát je zásadní, mimo zdravotního stavu občanů, také výše příjmu státní pokladny, jehož je vybraná soutřební daň nedílnou součástí. Výše spotřební daně tak musí být právě tak vysoká, aby maximálně odrazovala od koupě látky a zároveň aby byl maximalizován daňový výnos.

Spotřební daně jsou obecně uvaleny na produkty, které jsou zjevně škodlivé pro lidské zdraví, a to v podmínkách České republiky jsou především cigarety, tabák a tabákové výrobky, alkoholické nápoje včetně piva a vína a trochu nelogicky, pohoné hmoty a topné oleje. Třetí kategorie je součástí nikoli kvůli zdraví, ale kvůli tomu že se jedná hlavně o daň dopadající na motoristy a tak, svým způsobem, další daň z dopravy která kryje ekologické náklady.

Hitem je nabízet správu intrastatu pro klienty

Mezinárodní obchod zrychluje. Díky rychlejší a výkonnější dopravě nejsou přesuny zboží žádný problém a stejně tak ani obchodní jednání. Stačí email a nebo telefon, přes internet prohlédnout zboží a objednat si ho, na detailech se dohodnout online. A nebo sednout na letadlo a během pár hodin už projednávat obchod na osobním jednání. I přes tuto otevřenost však hranice pořád existují, a s nimi i potřeba států kontrolovat mezinárodní pohyb zboží. Zatímco při importu a exportu z a do tzv. třetích zemí tyto informace obstarává nepříjemná celní procedura, přeshraniční obchod v evropské celní unii clo neřeší. Potřebu informací tak Eurostat pokrývá systémem sběru dat o vnitrounijním přeshraničním obchodu, nazvanou Intrastat. Vzhledem k tomu, že se nejedná o jednoduchý a intuitivní systém, na potřebu již reagují specializované firmy nabízející správu Intrastatu pro klienty.

Intrastat je často považován za strašáka, náročnou výzvu která čeká na všechny úspěšné exportéry a importéry z a do zemí EU. Ve skutečnosti se jedná pouze o nástroj sběru dat, která pak slouží k analýzám ekonomiky, ekonomického růstu a konečně, i jako důvod proč je celní unie tak výhodná. Oproti neustálým celním kontrolám se jedná o drobnou nepříjemnost, která se dá snadno řešit. A zatímco spotřební daň je skutečně zameřena proti lidem a podnikání, informační systém má naopak pomoci.

Jak Intrastat funguje?

Intrastat je systém na reportování vnitrounijního obchodu, zaznamenává tedy pohyb zboží a služeb, při kterém dochází k přeshraničnímu pohybu zboží mezi jednotlivými zeměmi EU. Sběr dat je povinný ve všech zemích Evropské unie, bohužel, systém není jednotný ve způsobu sběru prvotních údajů (např. ve formě výkazu, organizačním zabezpečení, v rozlišení typů obchodních transakcí, ve sběru některých údajů a způsobu jejich vykazování, ve výši prahů pro vykazování). Vzhledem k tomu, že každá země sbírá data jinak a jedná se o přeshraniční spolupráci, může být reportování do Intrastatu noční můrou pro každého, kdo má rád řád a pořádek, a nebo nemá potřebné programové vybavení a znalosti, které by práci ulehčily. Neznamená to, že starat se o vykazování inhouse je nemožné, ale rozhodně se u toho pověřený pracovník zapotí.

Naštěstí, ačkoli je reportování povinné všude, není povinné pro všechny. Povinnost vykazovat údaje Intrastatu v ČR mají všechny společnosti, registrované jako plátci DPH, kteří fyzicky přes hranice dovezli a nebo vyvezli zboží za více než 8 mil. Kč za daný kalendářní rok. Nařízení odlišuje import a export a odděluje je, takže hraniční částka se vztahuje ke každému zvlášť, a pro povinnost reportování ji stačí překročit i jen v jednom případě. Společnost je povinna reportovat Intrastatu na měsíční bázi. Hlášení se provádí vždy nejpozději do 10. pracovního dne následujícího měsíce (do 12. dne v měsíci při elektronickém podání). Povinnost výkaznictví trvá od prvního měsíce, ve kterém byla v daném roce překročena hranice 8. mill Kč (v dosavadním ročném souhrnu). Tato povinnost platí nejen do konce roku, ve kterém byla tato hranice překročena. Poskytovat údaje Infrastatu je nutné také celý rok následující, bez ohledu na součet a výši faktur v tomto roce. Pokud podnikáte a neočekávaně překročíte stanovenou hranici, pak se musíte poměrně rychle přizpůsobit požadavkům a buď urychleně vyškolit odborného pracovníka, nebo najmout společnost poskytující správu Intrastatu pro klienty.

 

Spotřební daně jsou pro stát vítaný zdroj příjmů

Cílem každého státu jsou zdraví a spokojení občané, schopní platit daně, reprodukovat se a stát chránit. Jak to ale udělat ve chvíli, kdy lidé rádi konzumují věci, které jim prokazatelně škodí? Řešením, které omezuje spotřebu pomocí ceny a zároveň přináší potřebné příjmy do státního rozpočtu jsou spotřební daně.

Spotřební daně patří mezi nepřímé daně a jsou nástrojem k omezování spotřeby. Stát jimi reguluje ceny určitých komodit na trhu, u kterých chce omezit spotřebu a zároveň kontrolovat množství. Přestože je spotřební daň nepříjemná i pro prodejce, kterému s ní pomůže poctivé a důkladné vedení účetnictví a daňové evidence, spotřebitel, který reálně nese finanční břemeno daně, si moc nepomůže. V České republice, kde je trh velmi citlivý na cenu, spotřební daň často tvoří více než 50 % z ceny zdaněného zboží. Citlivý trh a možnost hýbat s výškou spotřební daně je ideálním nástrojem pro snižování poptávky po zboží, které je považováno za škodlivé. Na druhou stranu, často se zdá že pro stát není důležité ani tak zdraví obyvatel, jako příjmy do statní pokladny. Je tak nutné neustále vyvažovat výši spotřebních daní tak, aby se sice snížilo potávané množství, ale ne tak moc, aby klesly příjmy státního rozpočtu.

Opravdu je to pro zdraví?

Spotřební daně jsou uvaleny na tzv. vybrané produkty. Jedná se o skupinu minerálních olejů, do které patří benzin, ropné produkty, těžké topné oleje a podobně. V tomto případě nejde ani tak o zdraví, jako především o příjmy, které má stát z motorismu a dalo by se říci, že pokud je osobní automobilová doprava luxusem, pak se jedná o daň z luxusu. Líh, pivo, víno a jeho meziprodukty, tabák a tabákové výrobky už vazbu mezi zdravím a spotřebou ukazují jednoznačněji. Jedná se o návykové látky, které při pravidelné konzumaci mají vliv nejen na fyzické zdraví, ale také na společnost a rodinu. Ale chrání tak stát své obyvatelstvo skutečně? Ať už jde o alkoholické nápoje nebo tabákové výrobky, ze strany výrobců existuje výrazný tlak na co nejnižší spotřební daň. Častým argumentem je hrozba nezaměstanosti v případě, že by spotřeba alkoholu nebo tabáku klesla a tak by nejen klesly státní příjmy, ale zároveň vzrostly i výdaje na sociální zajištění. A když dojde na finance, politici zpravidla slyší. I z tohoto důvodu sice roste spotřební daň z cigaret, ale k úplnému zákazu kouření v restauracích nedošlo. A nakonec, nedošlo ještě k uvalení spotřební daně na elektronické cigarety a nikotinové náplně do nich, které jsou stejně návykové, jako běžný tabák. Spotřební daň je tak především jen daň.

Clo nemusí děsit

Dnešní globalizovaný svět může budit dojem, že už hranice neexistují, že pohyb po světe je volný a svobodný. Díky internetu je mezinárodní obchod stejně pohodlný, jako ten domácí. Až na jeden drobný nedostatek, kterým je clo. Jak si poradit se clem, neudělat chybu a vyhnout se problémům?

Clo patří mezi jednu z nejstarších daní a už od starověku je jedním ze základních příjmů státu. Přestože díky Evropské Unii je obchod v jejím rámci mnohem více otevřený a svobodný a není nutné platit cla, pořád je tady informacní systém Intrastat, který to svou komplikovaností snad i vynahradí. Jak se tedy vypořádat s výzvami, které před podnikatele obchodující se zahraničním staví státní i evropská administrativa? Služby správy cel, celního zastupování a veškeré administrativy kolem už dnes nabízí mnoho specializovaných firem a tak není nutné si, pokud se na některou z firem obrátíte, lámat hlavu se zákony a požadavky.

Administrativa cla a mnoho dalšího

Co všechno vlastně tyto společnosti nabízí? Jedná se především o zastupování v celním řízení při dovozu a vývozu zboží, zajištění celního odbavení mimo celní prostor při vývozu, zprostředkování uložení zboží v celních skladech a to včetně možnosti manipulování s takto uloženým zbožím. Ať už obchodujete s pomocí letecké, kamionové nebo lodní dopravy, společnosti specializující se na správu cla zajistí celní dluh pro režim tranzit, režim volného oběhu a režimy s ekonomickým účinkem, průběžně informují o výstupu zboží z území Evropské Unie, jakmile je vývozní celní prohlášení ukončeno celním úřadem výstupu. Nechybí ani zajištění dokladů pro tranzitní přepravu přes území libovolného státu, a nebo méně obvyklé záležitosti, jako jsou převozy objektů do zahraničí za účelem opravy a nebo dočasný vývoz za účelem vykonávání povolání. Ještě sofistikovanější pak bývají povolení k dočasným vývozům na výstavu, zvláště pokud se jedná o umělecká díla, nebo živočichy pod ochranou CITES. Téma celního styku je skutečně rozsáhlé.

Intrastat jako pozitivní náhrada cla

Jak už jsme zmínili, v pohyb zboží v rámci Evropské Unie je osvobozen od cel, na druhou stranu, aby tyto pohyby mohly být monitorovány, pro všechny společnosti registrované k platbě DPH které za rok vyvezou a nebo dovezou zboží ze zemí EU za více než 8 mil. Kč, platí povinnost reportování Intrastatu. Složitost a nejednotnost požadavků na reportované údaje může být velká nepříjemnost pro ty, kteří se rozhodnout vzít správu do vlastních rukou. Ti ostatní pak opět mohou využít externích specializovaných firem.