Jak a co podléhá spotřební dani? Není toho naštěstí moc.

Kdo se na trhu neorientuje, ten si často zbytečně láme hlavu s tím, jaké jsou jeho povinnosti a co vše musí pro úspěch svého podnikání zařídit. U spotřební daně tomu není jinak. Co je jejím předmětem, kdo ji platí a jak vniká daňová povinnost?

Při vedení účetnictví a danové evidence se často setkáte s tím, že se odborník bude ptát na to, jestli jste nebo nejste plátci daně z přidané hodnoty a spotřební daně. Předmětem spotřební daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropského společenství vyrobené nebo dovezené. Zákon o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, klasifikuje selektivní spotřební daně vybírané z minerálních olejů, z lihu, z piva, z vína, meziproduktů a z tabákových výrobků. V některých státech se vyskytují i další daně například daň z cukru, šumivých nápojů, cementu, a některé netradiční daně: z textilu, barviv, kosmetiky, turistiky. V méně vyspělých zemích existuje i zdanění luxusního zboží. Tohoto zdanění se vyspělé země v posledních letech vzdaly a řeší diferenční zdanění u těchto výrobků sazbou daně z přidané hodnoty.

Kdo je plátce daně? V zákoně o spotřebních daních, je vymezen plátce jako právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem, které vznikla povinnost přiznat spotřební daň a samozřejmě zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných komodit do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Daňovým skladem se rozumí prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém provozovatel vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá. Podle sídla nebo místa pobytu plátce daně vykonávají správu daní příslušné celní orgány. V zákoně o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, je vznik daňové povinnosti spojen s výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo při dovozu vybraných výrobků do tohoto území. Spotřební daň tak vzniká na vstupu těchto produktů do prostoru Evropského společenství. Přiznat a zaplatit daň v dané lhůtě vzniká v okamžiku, kdy je daný výrobek vložen do volného daňového oběhu. Výrobky, které spotřební dani nepodléhají, jsou od této daně osvobozeny. Jejich dovoz pak těmto podmínkám logicky nepodléhá. Pro vybrané výrobky se za zdaňovací období považuje kalendářní měsíc.

Právní základ pro harmonizaci v oblasti spotřebních daní vychází ze Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. Tato smlouva opravňuje Radu přijímat rozhodnutí, která směřují ke sladění právních předpisů týkajících se akcízů. Vláda zdůvodňuje existenci spotřebních daní snahou o omezování škodlivé spotřeby, navíc představující stabilní daňový výnos. Selektivní spotřební daně jsou v zemích Evropské unie harmonizovány, neboť se promítají do cen a mohou se tak stát překážkou volného obchodu mezi státy Unie. Pokud by k harmonizaci nedošlo, rozdílná daňová zátěž by vedla k narušení hospodářské soutěže. Harmonizovány jsou předměty daní, jejich základy a sazby, a také daňová administrativa. Na počátku bylo zásadním problémem stanovit okruh komodit, které by byly podrobeny selektivní spotřební dani, neboť v mnoha státech existoval rozdílný systém a byl zdaňován podstatně širší okruh výrobků. V roce 1972 směrnice stanovila povinnost členských zemí přijmout systém akcízů, jejichž předmětem jsou minerální oleje, lihoviny, tabák, pivo a víno.

Že bylo v minulosti lépe? Z pohledu na problematiku cla to tak nevypadá.

Starší lidé mají velmi často tendence vzpomínat, jak bylo v minulosti lépe, jak se jim lépe dařilo a život byl snazší. Ve skutečnosti, ale všechny parametry hovoří jasně, svět jde kupředu a doba je čím dál příjemnější a pohodlnější. Vidět to můžeme na všem, na cenách, na nabídce zboží i na tak tradičním prostředku státu, jako je clo.

Zatímco dnes díky Evropské unii jenom vybrané firmy řeší Intrastat, v minulosti byla situace mnohem nepřehlednější a nepříjemnější. Koncem 19. století začalo mít clo opět význam ochranářské politiky. Nebylo to typické jen pro Rakousko-Uhersko, stejné chování se projevovalo ve většině evropských států přechodem od volného obchodu k autonomním celním tarifům. Tato situace pokračovala až do 1. světové války. Nově vzniklá samostatná Československá republika převzala celý správní systém a právní řád z rozpadnuvšího se Rakouska-Uherska na základě zákona Národního výboru č. 44, jenž byl přijat dne 28. 1. 1919. V platnosti tak zůstal celní a monopolní řád (datovaný vznikem do roku 1835) a celní sazebník (přijatý v roce 1906). Postupně se pak předpisy novelizovaly dle konkrétních potřeb Československa. Po první světové válce se v řadě evropských zemí vedla hospodářská politika v duchu merkantilismu. Vnějšími projevy tak byla nechuť k mezinárodnímu obchodu, protekcionářství a ochranářství vlastního trhu spojené s obavami z vývozu surovin. Častým jevem, tak byly přímo administrativní zákazy dovozu a vývozu zboží namísto používání cel. Nejiná byla i situace v Československu, kde byla vyhlášena všeobecná kontrola zahraničního obchodu. Každý vývoz a dovoz byl podmíněn vydáním povolení (státního, respektive syndikátního). Tato politika se však během krátké doby ukázala jako kontraproduktivní a situace vyústila v návrat k celním opatřením.

V polovině 20. let minulého století, se ale čím dál více začaly objevovat názory prosazující odbourání ochranářských opatření, které zamezovaly rozvinutí mezinárodního obchodu. V důsledku toho byla roku 1927 přijata Mezinárodní úmluva o zrušení dovozních a vývozních zákazů. Československo se stalo signatářem na konci roku 1927. Ve stejné době byl přijat nový celní zákon (zvaný též Martincův celní zákon) a vydán nový Československý celní sazebník. Jednalo se o jeden z nejmodernějších celních zákonů, pojetí cla zde splňovalo úkoly fiskální i ochranné. Snahy o liberalizaci světového obchodu však vzaly za své s hospodářskou krizí na přelomu 20. a 30. let minulého století. Druhá světová válka pak definitivně na několik let zcela zásadně narušila obchodní spolupráci mezi evropskými státy. Konec války znamenal pro Československo návrat k předválečnému stavu – dekretem prezidenta Eduarda Beneše č. 25/1945 Sb. bylo stanoveno, že na celním území Československa jsou platné celní předpisy tak, jaký byl stav ke dni 29. září 1938. Dva roky poté byl přijat nový celní sazebník, nicméně komunistický převrat v únoru 1948 znamenal konec liberalizace zahraničního obchodu. Během krátké doby došlo k téměř kompletnímu uzavření státních hranic, celní správa byla vyňata z kompetence ministerstva financí a byla začleněna pod Národní výbory. Centrální vládní orgány se snažily o likvidaci celní správy a finanční stáže, na počátku 50. let byla skrze politické čistky většina předválečných celníků a příslušníků finanční stráže propuštěna ze státní služby.

Kdo hledá, najde. Účetní poradenství i odborníky na clo a celní služby.

Hledání specialisty, který by měl dostatečně široký rozhled aby nám dokázal poradit s problémy, které se v účetní praxi běžně vyskytují ale jsou natolik neobvyklé, že se s nimi podnik setká jen jednou za velmi dlouhou dobu, není zase tak složité. Účetní poradenství dnes už nabízí skutečně hodně specialistů.

Horší to je, pokud potřebujete experta, který se vyzná i tehdy, kdy je na pořadu dne clo a celní služby. Takový člověk se především musí orientovat nejen v domácích zákonech, ale také v nástrojích společné celní politiky Evropské unie, které jsme součástí.

Jako nástroje celní politiky používá EU jednak různá obchodní a politická opatření při dovozu nebo vývozu zboží. Jednak to jsou tzv. nesazební nástroje, a pak sazební nástroje, označované také jako tarifní. Tyto nástroje se ovšem dají rozdělit i na tzv. defenzivní a ofenzivní. ′′Mezi defenzivní spadají antidumpingová opatření, která umožňují omezit dovoz zboží v případě, že ho jeho výrobce nabízí za cenu nižší než je běžná cena těch samých výrobků na jejich domácím trhu, nebo je-li vývoz dotován. Defenzivní obchodní opatření lze použít jen v případech, kdy dovozy do EU způsobují nebo hrozí způsobit materiální újmu výrobnímu odvětví v EU, a lze prokázat příčinnou souvislost mezi dovozy a újmou. Mezi ofenzivní opatření patří tzv. nařízení o obchodních bariérách, které umožňuje EK podat stížnost vůči třetí zemi, pokud tato nedodržuje své závazky v obchodní oblasti dané v rámci WTO nebo v rámci bilaterální dohody. Mezi nesazební opatření patří například množstevní kvóty, přímé zákazy dovozu a nebo vývozu konkrétního produktu, veterinární požadavky, fytosanitární požadavky, požadavky na ochranu životního prostředí, zdraví, a další kvalitativní a kvantitativní podmínky kladené na zboží k mezinárodnímu obchodu.

Tarifní nebo li sazební nástroje celní politiky EU mají následující podobu. Jedná se o celní sazby, případně o osvobození od cla, o celní preference a celní kvóty. Celní sazby mohou být valorické (procentuální sazba aplikovaná na celní hodnotu), specifické (celní sazba stanovená na určité množství, na určitou měrnou jednotku) a konečně kombinované (kombinace obou výše zmíněných). Zvláštní postavení má tzv. zemědělský komponent, což je specifická část celní sazby vyjádřená symbolem EA. Jedná se o kód, který se stanoví na základě podílu mléčného tuku, bílkoviny, glukózy a sacharózy v daném výrobku.

Je benzin škodlivý člověku, nebo se jedná o další podivnou spotřební daň v historii?

Systém spotřební daně podléhá v celé EU jednotným pravidlům. Stejně jako u DPH byl stanoven v oblasti spotřebních daní systém zdanění podle země spotřeby. Jde o systém, podle kterého se vybrané výrobky zdaňují v zemi, kde jsou spotřebovány jednotlivými národními sazbami.

Znamená to, že sice místně spadají spotřební daně do stejného druhu administrativy, jako je vedení účetnictví a daňové evidence, pokud ovšem jde o jednotlivce, který si v zahraničí vybraný výrobek zakoupí, pak sazba odpovídá zemi, ve které výrobek zakoupil, jedná se o systém zdanění v zemi původu, i kdyby faktická spotřeba proběhla na území jiného členského státu. Podle směrnice EHS byly stanoveny podmínky pro výběr daně, zpracování a přepravu, také byly zavedeny tzv. autorizované daňové sklady, ve kterých se vybrané výrobky pohybují v režimu podmíněného osvobození od daně v rámci celé EU bez povinnosti platit daň. Směrnice byla vytvořena především kvůli fungování jednotného vnitřního trhu, který zahrnuje volný pohyb zboží, jednotné vymezení výrobků podléhajících spotřební dani, sjednocení vzniku daňové povinnosti, kontrola daňových skladů, vytvoření jednotlivých předpisů o volném pohybu zboží a zřízení Výboru pro spotřební daně. Od roku 2010 byla tato směrnice nahrazena jinou horizontální směrnicí 2008/118/ES, která tu původní rozšiřuje o elektronický správní doklad, který by měl nahradit klasický papírový doklad. Dále jde o zavedení elektronického systému Excise Movement and Control System, který má za úkol kontrolovat výrobky v režimu podmíněného osvobození.

Zdanění minerálních olejů patří k nejvýnosnějším. Mezi minerální oleje podle směrnice řadíme motorové benzíny, motorovou naftu a dále všechny v zákoně neuvedené minerální oleje, které slouží jako palivo nebo pohonná hmota. Lehký topný olej, petrolej a zkapalněné ropné plyny. V roce 2003 došlo k rozšíření oblasti minerálních olejů, mezi které se zařadily energetické produkty, elektrická energie, uhlí a zemní plyn. Tato směrnice také obsahuje minimální sazby daně podle účelu jejich využití a v souladu s Kjótským protokolem podporuje snižování emisí. V rámci harmonizace daňových sazeb byla přijata další směrnice č. 2004/74/ES, která umožňuje některým státům EU aplikovat dočasně sníženou sazbu daně z energetických produktů a elektrické energie nebo dočasné osvobození od daně.

Clo není žádná novinka, trápilo už podnikatele ve středověku

Clo je starodávný vynález, který měl za úkol do pokladny státu přinést maximální možné výnosy. Snaha zpoplatnit přechod zboží přes hranice je stará jako civilizace sama a jestli si dnes zoufáme, že to je nepříjemné, jen těžko si dokážeme představit problémy, které by nám dělalo celní uspořádání běžné v něktré z minulých epoch. Byly doby, kdy se clo platilo nejen při přechodu vnějších hranic, ale i na vnitřních hranicích regionů státu a při vstupu do měst. A to už nebyl levní špás. Jak to vypadalo?

Historie cla je dlouhá a jestli nás dnes trápí Intrastat, jsme vlastně šťastnými podnikateli. Už ve středověku panovník propůjčoval za odměnu správu a výnosy některých cel a mýt vrchnosti církevní i světské. S tím souvisely pro obmyšlené i povinnosti, které ale nebyly vždy řádně plněny. Způsob a výši vybíraných poplatků za dovážené zboží na území Českého státu upravovali vydáváním privilegií – listin, mandátů, patentů, výnosů a jiných předpisů prakticky všichni panovníci a vládci. Přemyslovci počínaje, pokračujíc Lucemburky, Jagellonci i Habsburky. Války husitské a následné zápolení o trůn se neblaze odrazily na hospodářství země. Panovníci proto, ve snaze zachránit si cash flow, nebo alespoň vylepšit si svoji pokladnu, proto zřizovali další a další cla. K nápravě finančních záležitostí státu a reorganizaci celnic přikročil počátkem 16. století Ferdinand I. Habsburský. Roku 1527 založil pro správu finančních záležitostí všech zemí Koruny české, radu komory královské, krátce zvanou komora královská. Česká komora královská spravovala výběr všech berních a královských příjmů. Zanikla při reorganizaci správy státních financí roku 1749. Celním mandátem nařídil Ferdinand roku 1558, aby se clo platilo nejen v Praze, ale i ve všech městech královských a mnoha dalších městech poddanských. Po třicetileté válce která měla nejen na obchod a obyvatelstvo devastující vliv se začalo pomalu probouzet hospodářství. Znovu přijížděli cizí obchodníci. Bylo třeba opět zavést pořádek do zcela rozvrácené celní a mýtní soustavy. Čechy a Morava byly rozděleny do deseti celních obvodů; českobudějovického, chebského, chomutovského, jabloneckého, německo-brodského, prachatického, přísečnického, tachovského, trutnovského a vysokomýtského. Hustota sítě celnic a výběrčích stanic na hranicích v 16. – 17. století byla rozdílná. Větší byla na hranici s německy hovořícími zeměmi, menší na hranici česko-moravské. Průběžně tedy v sedmnáctém století probíhaly revize počtu výběrčích míst, celnic a mýtnic. Jednak šlo o přirozený proces odstraňování trafik a také se jednalo o změny vynucené merkantilisty. Počátkem 18. století nařizuje vídeňská vláda revizi cel a mýt, a ta mýta a celní překážky, která neměla právní podklad od krále, byla zrušena. Částečné uklidnění vnitřního i zahraničního obchodu přinesl celní řád a celní sazebník pro země Koruny české z roku 1751 a následně vydání jednotného celního řádu pro české, alpské a polské země (země neuherské) roku 1775 a úpravou výběru cel a ochrany území. Prohibiční celní politika jednotlivých zemí monarchie postupem času začala bránit rozvoji zahraničního obchodu. Nevyplatilo se cokoli vyvážet nebo dovážet a ekonomika stagnovala. Proto bylo třeba to nějak vyřešit. Nárůst pašeráctví, černého obchodu a šedé ekonomiky v průběhu napoleonských válek a po nich podnítil vznik pomocných finančních orgánů celníků, takzvané finanční stráže.

Co je to vlastně ten Intrastat?

Cla bývala v minulosti nevyhnutelná ale od té doby, co jsme členy Evropské unie, je to o něco jednodušší. Cla se platí pouze při dovoz z tak zvaných třetích zemí a pokud obchodujeme jen s dalšími členskými státy Evropské unie, nemusíme ho vůbec řešit a pokud, tak jen formou vykazování pro Intrastat. Co to ale ten Intrastat vlastně je?

Intrastat je systém, který je podobně jako spotřební daň v každém státě trochu jiný, ale přitom je všude. Co to je Intrastat? S Intrastatem se v soukromém sektoru setkávají převážně účetní nebo jiní administrativní pracovníci. Je to systém sběru a zpracování dat pro statistiku obchodu se zbožím mezi členskými státy, zahrnující i sběr údajů o pohybu zboží, které přímo předmětem obchodu mezi obchodními partnery z různých členských států není. Do Intrastatu se vykazují údaje o pohybu zboží mezi Českou republikou a ostatními členskými státy. Jde o zboží, které skutečně přestupuje státní hranice České republiky, s výjimkou případů, kdy se zboží zdržuje na území České republiky jen dočasně z důvodů dopravních nebo jedná-li se o některé zvláštní druhy a pohyby zboží.Vykazují se tedy údaje o zboží, které přechází hranice mezi Českou republikou a jinou zemí Evropské unie. V případě, kdy zboží putuje z České republiky do jiné země EU, se jedná o tzv. odeslání a v opačném případě jde o tzv. přijetí (pohyb zboží ze země EU do ČR). Tyto údaje se vykazují měsíčně v tzv. hlášení. K vyplnění tohoto hlášení se nejčastěji používají údaje, které společnosti naleznou ve své evidenci pohybu zboží a zásob, ve svém účetnictví nebo v daňové evidenci. Jsou to především údaje na smlouvách, objednávkách, dopravních dokladech a samozřejmě přijatých a vydaných fakturách.

Kdo využije Intrastat?

Data získaná z Intrastatu jsou každý měsíc předávány Eurostatu což je Evropský statistický úřad, kde jsou dále zpracovány a zpřístupněny pro jejich další využití.

Kdo a jakým způsobem tyto údaje využívá? Tím, kdo využije údaje z Intrastatu asi nejvíce jsou právnické a fyzické osoby, které je používají ke zjištění jejich podílu na trhu, zjištění cen, nebo pro nalezení nových trhů. Tato data jsou důležitá také pro Evropskou komisi, která využívá data pro zjištění integrace vnitřního trhu, pro vydání antidampingových opatření nebo pro tvorbu evropské obchodní a zemědělské politiky. Pro ekonomické účely používá ůdaje Český statistický úřad, který využívá data Intrastatu pro sestavení národních účtů. Podobně Ministerstvo průmyslu a obchodu používá data Intrastatu pro vedení hospodářské politiky a Česká národní banka využívá data k sestavení platební bilance. Intrastat využívá i mnoho externích subjektů, které se zajímají o pozici České republiky v rámci obchodu mezi zeměmi Evropské unie. Jedná se o rlzné rankingové agentury, mezinárodní společenství, potenciální investory, dovozce a státy. Data se hodí všem a proto je Intrastat povinný. Povinnost určují právní úpravy, právní úprava týkající se oblasti Intrastatu se dělí na dvě části. Jednak to je nařízení Evropské unie a dále pak, a to hlavně, právní předpisy České republiky. Základními nařízeními Evropské unie jsou nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy a nařízení o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy, pokud jde o seznam zboží vyňatého ze statistiky, předávání informací daňovými úřady a posuzování kvality.

Vedení účetnictví nemusí být drahé, jak si nastavíte cenu je jenom na vás.

Každý, kdo se rozhodl poskytovat svoje služby externího účetního někomu dalšímu si klade tu stejnou otázku. Jak se určuje cena za vedení účetnictví? Jak nastavit ceník účetnictví, aby bylo klientů dostatek ale aby účetní nepřišel na buben ani z důvodu nedostatku, ani z důvodu nadbytku práce? V prvé řadě cena závisí na tom, jak je účetnictví nebo daňová evidence vedeno. Když pro firmu pracuje účetní jako zaměstnancem, je to jednoduchý výpočet. Cenou je hrubá mzda zaměstnance krát koeficient 1,35, jinými slovy, účetní stojí hrubou mzdu, krát kofeficient plus náklady na nájem kanceláře atd.

Pokud účetní je externí, tak se u ceny uplatňují tři základní principy stanovování ceny za vedení účetnictví. Ten nejzákladnější je paušální cena. Jedná se zpravidla o měsíční paušál, v rámci kterého účetní provede vše, co je třeba. Cena také může být stanovena na základě zracovaného dokladu, cena za doklad může být jako cena za nadstandardní šlužby proti paušálu nebo vhodná pro někoho, kdo potřebuje poradit jen občas. POdobně se používá cena za definovaný doklad, kde má každý doklad jinou cenu v ceníku, případně cena za položku účetního deníku nebo poněžního deníku.

Paušální cena zpravidla vychází z ceny za doklad nebo za položku. Obvykle obsahuje i různé poradenské a konzultantské služby a reporting. Její výhodou je přehlednost a nenáročnost. Naopak nevýhodou je rozkolísanost hospodaření klienta, kdy v některých měsících vydělává účetní firma (je málo dokladů) a v některých naopak vydělává klient (je hodně dokladú a jsou pracné). Tento způsob určení ceny se zpravidla využívá u větších klientů.

Tento způsob stanovení ceny pružně reaguje na výkyvy hospodaření na straně klienta. Určitým problémem může být transparentnost stanovení ceny, neboť o existenci některých dokladů klient ani nemusí vědět (interní doklad, ostatní závazek, odpisy majetku, zaúčtování mezd a souvisejících odvodů…). Navíc není doklad jako doklad. Zaúčtování bankovního výpisu načteného z banky elektronicky je nepochybně méně náročnější než zaúčtování došlé faktury, na druhou stranu bude-li bankovním výpisem měsíční výpis, tak náročnost jeho zaúčtování bude nesrovnatelná se zaúčtováním běžného dokladu (například došlé faktury). Takový měsíční bankovní výpis totiž může obsahovat stovky jednotlivých úhrad. Účetní firmy tento nedostatek zpravidla řeší ceníkem, kde jsou rozepsané ceny za jednotlivé druhy dokladů a další úkony. Takovýto ceník však může být pro zákazníka nepřehledný.

Při účtování cen u rozdílných definovaných dokladů se může sdát jednotková cena příliš vysoká. Tento způsob zahrnuje kompletní služby (kontrolu vstupních dokladů, jejich zaúčtování, úhradu, poradenství a příslušná daňová přiznání). Jednotková cena se tak zdá být zbytečně vysoká, avšak první dojem může klamat. Stanovení ceny je sice zpočátku pro klienta náročné, avšak později velmi transparentní a výhodné. Zpoplatněna je vpodstatě hospodářská operace, a to bez ohledu na to, kolikrát a jakou formou účetnictvím nakonec projde. Vzhledem k tomu, že DPH je součástí hospodářské operace, je tento způsob stanovení ceny výhodnější i pro plátce DPH.

Bez mzdové účetní má podnikatel těžký život

Co se účetnictví týče, zvykli jsme si už na to, že jeho hlavní břímě, a to je podání daňového přiznání a nebo vedení účetnictví Praha přenecháváme externím specializovaným firmamá nebo odborným samostatným účetním. Když ale dojde na mzdovou agendu, je to ještě trochu silné kafe, mzdové účetní si snažíme držet pod křídlem. Proč ale? Je to spíše relikt nejistých a nespolehlivých dob, protože externí mzdový účetní se jednoznačně vyplatí.

Mzdové účetnictví v sobě zahrnuje skutečně mnoho specializovaných úkonů a mzdový účetní se musí orientovat v mnoha zákoutích mzdové praxe. Jedním z takových chytákou jsou například jiná plnění, která náleží zaměstnanic mimo mzdy a pohyblivých složek mzdy.

V souvislosti s odměňováním je nutné od mzdy, jež přímo souvisí s výkonem práce, odlišovat ostatní plnění, která s výkonem práce bezprostředně nesouvisí. Mezi tato plnění, která vyplývají z pracovněprávních vztahů, patří náhrady mzdy, cestovní náhrady, odměna za pracovní pohotovost a odstupné. Co jsou to náhrady mzdy a jak se člení?

Kromě výše uvedené náhrady mzdy za svátek, přísluší zaměstnanci také náhrada mzdy za dovolenou, za dobu pracovní neschopnosti a karantény, v případě jiných důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance nebo při výkonu jiných úkonů v obecném zájmu. Zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy za dobu čerpání dovolené, kterou mu je povinen zaměstnavatel podle zákoníku práce poskytnout. Výše náhrady mzdy je shodná sprůměrným výdělkem zaměstnance. Nárok na náhradu mzdy, která nebyla vyčerpána, má zaměstnanec jedině v případě skončení pracovního poměru, a to opět ve výši průměrného výdělku platného v tento den. Další situací, kdy zaměstnanec nevykonává práci, ale má nárok na náhradu mzdy je v době jeho dočasné pracovní neschopnosti nebo po dobu karantény. Snahu vyloučit zneužívání dočasné pracovní neschopnosti přinesl nový zákon o nemocenském pojištění, který stanovuje nárok na nemocenské zaměstnance až od 22. dne jeho pracovní neschopnosti nebo karantény, do té doby zabezpečení zaměstnance přechází na jeho zaměstnavatele, který mu je povinen vyplatit náhradu mzdy za prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti či karantény. Uvedená náhrada mzdy přísluší za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny nebo za svátky, za které by měl nárok na náhradu mzdy, s výjimkou prvních tří takovýchto dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které náhrada mzdy nepřísluší. Povinnost zaměstnavatele vyplácet zaměstnanci náhradu mzdy vzniká tedy až 4. pracovní den a to ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku.

Dnešní problémy obchodníků se od těch historických moc neliší.

Otevřeli jste si obchod, dovážíte zboží ze zahraničí a zároveň se snažíte vyjít nejen s dodavateli a doběrateli, ale i s administrativou kterou nařizují úřady? Podobné problémy jako máte vy neřeší jen tisíce dalších podnikatelů současnosti, ale vrásky dělaly už obchodníkům ve středověku a dříve. Podvojné účetnictví je italský středověký vynález který pomáhal benátským kupcům míst dokonalý přehled o všechfinančních tocích v obchodě a na krámě a také o tom, které boží už dorazilo a které se zatím ještě plaví.

A s mezinárodním obchodem je jednoznačně spojeno i clo. Clo je úzce spojeno s vývojem obchodu a obchod je tak starý, jak je staré lidstvo samo. S prvními písemnými zmínkami o clech se setkáme již v záznamech ze starověké Mezopotámie, kde cla tvořila část příjmů chrámů.Doklady o existenci celníků najdeme i v Písmu svatém (Bibli). Například v Novém zákoně, v Evangeliu sv. Matouše, kde je zmínka o hostině Krista u celníka Matouše. Celní řemeslo patří k nejstarším povoláním vůbec. Bibličtí celníci byli výběrčí cla v Judei pro Řím. Toto povolání a samozřejmě jeho provozovatelé, celníci, byli svým židovským okolím opovrhováni. Clo je veřejná dávka, kterou vybírá panovník za dovezené zboží při překročení hranice jím spravovaného území. Ungelt je povinný poplatek neboli clo ze zboží, které bylo dovezeno do města za účelem jeho prodeje, rovněž název pro místo (celnici), kde se tento poplatek vybíral. Vzhledem ke své důležitosti pro pokladnu panovníka bylo clo od dob Karla Velikého královským regálem (výhradním právem).

Úpravu vybírání poplatků za dovážené zboží na naše území a obchod s Byzantskou a VNa území českého státu byla od nejstarších dob uzlovým bodem dálkového (zahraničního) obchodu Praha a v ní „nejstarší celnice“ v Týnském dvoře, podle poplatku tam vybíraného zvaná též Ungelt.Do Prahy se vozila  například sůl, šperky, drahé látky, koření apod. Z Čech pak vyváželi obchodníci kožešiny, slad, chmel, med a další zajímavé zboží.Vstup na území Čech byl možný tzv. zemskými branami přes průseky v pohraničních hvozdech, které ochraňovaly strážnice, později pomezní hrady. Vládce pověřoval zpočátku výběrem poplatků spojených s obchodem zvláštní úředníky – celníky (theolenarii, custodes stratarum) při zemských branách.

Nastavte si ceny tak, abyste se uživili

Přemýšlení nad tím, jak konkrétně formulovat ceník účetnictví na webových stránkách není úplně časově a mentálně nenáročná záležitost, spíše naopak. Každý chceme všechny položky nastavit co nejlépe, tak aby to vyhovovalo nám i klinetům a hlavně, tak, aby nám to přineslo ideální množství práce abychom nepracovali zase tak moc, jako v zaměstnání, a zase, ideální, tedy co nejvyšší množství financí do naší peněženky – tak aby se nám celé podnikání vyplatitlo maximálně a aby se vyvážily všechny jeho rizika. Jak to ale udělat, to je oříšek.

Někdo má v tom, kolik si účtovat za své služby vedení účetnictví už od začátku jasno a jediné co řeší je to, jestli by jeho ceník měl být veřejně viditelný, nebo jestli ho bude klientům posílat na vyžádání, jestli by měl být jenom formou tabulky jako obrázek nebo jako PDF (za nás rozhodně vítězí PDF formát) a nakonec, každý asi bude uvažovat nad formou grafické úravy ceníku. Je lepší černobílý a nebo raději přidat firmení barvy? Co zvýraznit a co potlačit, v jakém pořadí uvést jednotlivé položky? (v tomto směru je ideální uvést je přirozeně od těch, které jsou nejžádanější po specialitky a věci, které nejsou běžné a které chcete dělat jenom na vyžádání a navíc – u těch se také dá uvést “cena dohodou” cena podle rozsahu a náročnosti a podobně. Mnohem více začínajících samostatně podnikajících účetních ale řeší jinou věc. Nemají dostatek praxe na to, aby z hlavy naházeli do ceníku čísla která by byla relevantní. Pokud je to i váš případ, pak se nebojte a vězte, že první měsíce budete ceník stejně upravovat průběžně. Že nic není tak dané, jako by se mohlo zdát. Metody jak stanovit základní ceny jsou dvě. V zásadě se ale vždy orientujte především podle svých potřeb, tedy tak, aby se vám práce vyplatila. Nejprve se cenu pokuste stanovit nákladově. Jaké jsou vaše fixní náklady na provoz? Jaké jsou vaše variabilní, hodinové náklady? A kolik peněz si potřebujete vydělat, abyste měli na živobytí? Takto stanovená částka je měsíční základy, který potřebujete, respektive, je to minimum. ceny pak můžete stanovit buď základem, tj. nízko, nebo luxusem, tj vysoko. Vždy však dávejte ceny vyšší, než potřebujete, díky tomu získáte prostor pro slevy.